Hastrman

  ... se vydařil. Počasí jak ze žurnálu, voda svižná, zato čistá. Jen hordy poláků mohly zůstat u některého z bližších lomů, kterých mají po cestě od hranic hned několik. Jenže Horka, jsou Horka, a oni to móc dobře vědí. Kája s Příšou drandili na skůtru, my s Honzou jsme spustili sestupové lano na 31 m. Potápěčský reflex naskakoval jedna radost, a tak jsme bez potíží vymetali nejhlubší části lomu, zdravili kolem plovoucí a strašili procházející potápky. Trénink, jak víno, jen můj tracheální testík bohužel vyzněl pozitivně. Zato polední špíz v Pulsnitz neměl chybu, stejně jako večerní výlet do Alt Stadtu - starého města Bautzen zakončený skvělým vínkem pánů Muellera a Thurgaua v restauraci našeho penzionu. Honza po setmění zaostřil svoje astronomické nádobíčko na oblohu a do noci pozoroval, co je nového na planetě Pluto. Prý je toho víc, než dost! Nedělní trénink byl zpestřen trochu jiným druhem hýbání. Cyklovýlet do Kamenz sice nebyl kilometricky náročný, třicetistupňové vedro dalo zabrat mnohem víc. Svižná voda lomu však rychle vrátila tělesnou teplotu do správných mezí. Škoda, že víkend je tak krátký! Boďa Horka 21. - 22.8.2010        ...

  Je to tak... lom Horka se pro hastrmanní smečku postupně stává jakýmsi „domovským terénem“. Není divu: cesta není příliš dlouhá, přitom je zde po většinu roku skvělá voda, která neustálě přibývá. K tomu dobré zázemí, příjemná obsluha a lidové ceny… Teplý a slunečný víkend na přelomu července a srpna přilákal 18 hastrmanů, jejich přátel a rodin. Cíle byly různé - užili si však všichni. Dvojkaři Hanka s Richardem absolvovali povinné ponory na dvě hvězdičky, poprali se s cívkami a bojkami a s povolenou pomocí kompasů prokázali schopnost nezabloudit. Freečkaři potrénovali plíce při kontrole upevnění bójky v 30 metrech, ostatní s „bombami na zádech“ průběžně chladili rozpálená těla. Večerní grilování i posezení nad sklenkou vína byl (tedy alespoň pro mne) dokonalý relax a vyčištění hlavy před pondělním nástupem do „Kolbenky“. A jaké byly podmínky? Sobotní počasí nabíralo dech, v neděli však slunce přitopilo na třicítku. Voda byla na plavání trochu svižnější, byť měla na hladině 22 °C, dole standardní lednice pod 10°C. Viditelnost variabilní podle počtu právě plovoucích (místy i po dně procházejících) hord polských nájezdníků - průměrně odhadem kolem 7 m… Boďa            ...

  ...pouhých 227 dnů zbývá do odjezdu hastrmanů na Maledivy, a tak podle hesla „Štěstí přeje připraveným“ je již trénink v plném proudu. Zejména úplní začátečníci mají šanci dobře se připravit a reagovat na striktní požadavek minima 50 ponorů. Při hledání nejvhodnější tréninkové lokality padla volba na lom Miličín – už proto, že začíná stejným písmenem a viditelnost je (alespoň číselně) dost podobná - celých 30 (deci)metrů! Volba lokality vůbec nebyla špatná. Kamenné kvádry připomínaly ostré útesy, místní okouni zdatně suplovali korálové klipky, a když se v dohledu vynořil velký džbán očekávali jsme, že se za ním objeví celé amforové pole. Ale vážně: osobní Maledivy, tedy spíše malé divy se přece jen konaly. Herr Karl von Schwan, stále ještě bez razítka v průkazu, se pod vodou evidentně zabydluje. Vyvážení přestává být problémem, trim se ponor od ponoru lepší, a ani pohyb 50 cm nad bahnitým dnem již nepřipomíná průjezd traktoru. Připomíná mi to „profesní vývoj“ fantoma Rumchalpy před několika málo lety… radost pohledět! Pohodový ponor korunovala výborná držková polévka v místním hostinci… co víc si přát? Boďa  ...

Neděle 18.7.2010 byla jako každá jiná, ne však pro čtveřici zbrusu nových potápek - Katku Roikovou, Láďu Cihi, Víta Ondráčka a Filipa Žákovského. Pro ně měla příchuť výjimečnosti. Proč? Závěrečné ponory v salonních podmínkách lomu Horka a písemný testík potápěčských vědomostí napsaný v azylu restaurace Am Sportplatz završily jejich snažení v kurzu CMAS P*. V průběhu posledního ponoru si v praxi ověřili platnost teoretické poučky o změnách izolačních schopností mokrých obleků s přibývající hloubkou. Přinejmenším  Filip s děravýma rukavicema neprotestoval, když rychle opouštěli „lednici“ v hloubce 30 metrů. Všichni poznali, že ani zdvojené lekce v krytém bazénu, pětice ponorů ve volné vodě ani čas strávený pod vodou nad povinný rámec kurzu z nich potápěčské supermany neudělaly. Nabyté zkušenosti a čerstvé razítko v průkazu jim však otevírají cestu k tomu, aby se v brzké době pod vodou bezpečně „zabydleli“. Je na každém z nich, jak tuto šanci využije… A jaké byly podmínky?  Teplota na hladině 22 °C, dole něco pod 10°C. Viditelnost na hladině jen kolem 5 m, od hloubky 20 metrů se lepšila až na 10 m. Hastrmanní účast: Jaromír + Boďa + Pepa Veselý… coby „senior staff“. Katka Roiková, Láďa Cihi, Vít Ondráček a Filip Žákovský, aneb čtveřice adeptů na první hv�...

 Odložená akce na lomu Miličín se vydařila: Dokonale zplavení vedrem jsme dorazili na Českou Sibiř. Nechutných 35  °C v kabině Felicie nepatřilo zrovna nejlepším zážitkům, proto jsme se bez okolků šópli pod hladinu. Vodu vyhřátou na 22 °C a viditelnost kolem dvou metrů na hladině vystřídalo příjemných 10 °C v 11 metrech. Viditelnost kolem 3 – 4 metrů ve spodních patrech lomu dovolila shlédnout všechny místní atrakce. Pomineme-li zajímavé atrakce v dvoudílných plavkách nad hladinou, i tak toho bylo pod vodou k vidění víc, než dost. Budka střelmistra je na obvyklém místě, na kole zatím nikdo neujel ani jej nezařadil do sbírky artefaktů a podle vrstvy nánosů bylo zřejmé, že si zde dlouho nikdo nebyl brnknout z místních telefonních aparátů… vše v poklidu čekalo na nás dva… příjemně chladivý ponor absolvovali...Karel + Boďa ...

  Siesta na Hvaru: 2.7. - 10. 7.2010 Po nočním přejezdu míříme trajektem na Hvar . Vše při starém, jen turistů je nějak méně. Krásné počasí svižná voda a vyhořelé pobřeží těsně nad Jagodnou až k hoře Sv. Nikola (624m) . Na nejlepší potápěčské lokalitě Sveta Nedjelja se ale díky Chorvatskému zákonu nikdo nepotápí, a tak nervózně přešlapujem na mole a pod náma je 50 metrová stěna . Nakonec sedáme do člunu a šnorchlujem podél skal a v zátoce Lučiště.  Škoda ! Užíváme koupání v Jagodné a po večerech sledujem MS ve fotbale. Poslední den jsem již nevydržel a ponor na stěně před pláží byl mooooc dobrý . Díky tomu že již řadu let se tam nikdo nepotopil, stěna byla plná chobotnic, krevet a malinkých murén. Viditelnost cca. 25m také supr. Policia mě nepolapila, a tak mířím zpět k domovu, zatímco Rudánek jede ještě zkontrolovat masakr potápěčů na Maríně.  Hvar je krásný ostrov , ale již bez potápěčů , ti jsou tam nežádoucí , asi už na vždy ? ! Jaromír
...

  Na hladině 35 °C a dole 7°C. Přesto, nebo právě proto si všichni libovali. Nedělní ponory z tohoto pohledu neměly chybu, byly více než osvěžující. K vidění sumci i kapříci, ale spíš jen dopoledne. Odpoledne pěknou viditelnost v hloubkách od šesti do deseti metrů bohužel likvidovaly skupinky technicky se tvářících potápěčů s dvojčaty na zádech. Ale jak se říká „všechno špatné je pro něco dobré“ – aspoň posloužili frekventantům P* coby příklad, jak se to dělat nemá.   Hastrmanní účast: Boďa, Katka Roiková, Arno + Katka + Lukáš Krylovi, Karel Labuť … a Jana Omaniková, alias fantom Rumchalpy.  ...

Už to prasklo: Voda se rychle vyčistila, zákal zmizel, a tak ideální podmínky na lomu Horka přilákaly o svátečním Cyrilometodějském pondělí hordy nájezdníků z Čech. Stálo to za to: viditelnost místy až 15 metrů, příjemných 20 stupňů na hladině a k tomu slunečný den, jak ze žurnálu. Katka, Láďa, Víťa  a Filip potrénovali trim a poškádlili místní žraloky, zatímco druhá část výpravy - Jitka, Petra a Honza - protáhla plíce na bojce, prostě bylo fajn :-) Boďa  ...

…je ještě krásnější. Pohoda, klid a hlavně nezkalená voda!     Odložit sledování světového mistrovství ve fotbale nebylo až tak velkou obětí. Odměnou nám byla viditelnost kolem 4 metrů. Potrénovali jsme na platech a bojkách a obdivovali mohutné kapry, kteří kroužili okolo nás a evidentně loudili něco na zub. Jak by ne, když je celým pytlem rohlíku naladila Jana, alias Fantom Rumchalpy… to se to pak kolem vás hemží, jedna radost! Katka s Láďou si libovali. Vždyť komu se poštěstí, aby mu hned při prvním ponoru pod vodní hladinu dělali společnost jinak plaší kapři?   Boďa, Katka a Láďa    ...

                                                                  Hastrmanní squadra Kdy:  25. - 26. 6. 2010 Kam: … výprava se zvláštním zaměřením na lomy: Steina, Prelle, Louisa, Sparman a Horka Kdo:  Boďa, Závorky (3x), Jirka, Honza, Petra Jak bylo? Počasí je letní, na Steině nás čeká pěkně čistá voda. I Jirka se rozhoduje pro dnešek nastavit na kompjůtru free-mód.  Při meldování potěší skutečnost, že se šnorchlem na free  nás zdejší obsluha nepočítá mezi potápěče, ergo neplatíme vstupné – tím líp, kdo by jim to vymlouval? Honem do gumy a osvěžit se. Rozpotápění na ponku v desítce. Překvapila poměrně pěkná viditelnost kolem 5 metrů. Moc to nepřeháníme - max. hloubka 16 m. Jo a hádejte, kde najdete na Steině krokodýlka?     Je čas oběda. Vydáváme se do Pulsnitz - bezkonkurenční špízky s chladivým mokem v osvědčené restauraci na náměstí dodají sílu na další průzkum.                         &nbs...

  ... informace pro ty, kteří chtějí trénovat orientraci podle kompasu: Nejezděte na Rumchalpu! Voda se rychle čistí, nedávna hrachovka pomalu mizí a ideální podmínky pro orientační potápky skončily...  Dva ponory na Rumchalpě s krásnou teplotou na hladině 17 ° C, v 5 metrech již 13 °C, a  tak to jde s hloubkou šupem dolů. Spodní patra „lednice“ jsme nenavštívili. Max. hl. 10,5 m pro nácvik nouzových výstupů stačila. Viditelnost variabilní v rozmězí 1 - 5 metrů.   Boďa + Markéta + David  ...

  Parádní počasí přivítalo výpravu Hastrmanů doplněnou o Modrou hvězdičku, několik mimoňů a břehoušů. Na počáteční faux-pas u Mirely s nočním (ne)ubytováním čtveřice potápek se v azurovém ránu rychle zapomnělo. Pro některé rutinní a pro jiné první letošní zanoření do slané vody bylo v horku ideálním osvěžením. Viditelnost sice není v tomto období nejlepší. Na hladině měla místy hoooodně pod 10 metrů, teprve v hloubkách pod 30 metrů bylo vidět standardních dvacet a víc. Voda den za dnem nabírá „grády“ a ještě ve dvaceti metrech měla příjemných 18 °C. To uvítala hlavně Kačka s Karlem, kteří tak mohli kurzovat pěkně nalehko bez rukavic. To ještě netušili, že si tím koledují o dodatečný ponor ve studené vodě lomu… Kemp je opět o trochu lépe vybaven a upraven, káva v bistu nemá chybu. Jak vidno, na Marině se vše lepší a zlepšení je znatelné i pod vodou. Všichni si pochvalovali přírůstek vodní havěti, zejména množství chobotnic, oproti minulému roku. Výlet na nejlepší lokalitu v okolí - Skalní bránu - nikdy nezklame. Tak tomu bylo i tentokrát, jen humr Pepa, který bydlel u paty skalního ostrohu ve čtyřicítce zmizel. Věřme, že byl jen na výletě a neskončil v některé z rybích restaurací. Zato Pepa (Kopal) se neztratil a přičinil se o skvělé ryby na grilu, které úspěšně konkurov...