Zatopený lom Horka, tradiční místo největšího klubového setkání,bohužel nebyl v „našem“ termínu na přelomu července a srpna přístupný. Vážné osobní problémy donutily majitele lomuk drastickému omezení vstupu na pouhých několik víkendů v roce...

 Přesto, že se avizovaný počet účastníků přiblížil dvacítce, podařilo se akci přesunout do náhradní lokality hornolužického lomu Steina. Na lomu nám nabídlipotřebné zázemí, našel se dostatečný prostor pro stany a karavany i dva přístřešky, které posloužily jako společenské prostory - to vše jen pár kroků od vody... 

 První pohled na sluncem prozářenou hladinu i kapry a okounyplovoucí kolem vstupního plata sliboval krásné ponory v luxusní viditelnosti.Brzy se ukázalo, že realita je bohužel jiná. S narůstající hloubkou se viditelnost rapidně horšila a zdaleka nedosahovala kvalit hluboké vody na jakou jsme zvyklí z lomu Horka. V nejnižším bodě lomu v hloubce 33 metrů bývá obvykle již absolutní tma a bez dostatečných zdrojů světla se tam není radno pohybovat. Mimo jiné i proto, že zbytky těžební techniky a především množství zrezivělých ocelových lan se při špatné viditelnosti snadno stávají nebezpečnou pastí. Podmínky nebyly ideální, nicméně většinu neodradily od řady ponorů vedených spíše po obvodu lomu. Alternativou pro další den bylo potápění na lomech Prelle a Luisa, které patří stejné organizaci. Naděje na lepší potápění však v ranních hodinách ukončil příchod studené fronty provázené vytrvalým deštěm. Příště snad bude líp...

 Boďa