Hastrman

Bleskovka na Rumchalpě

Slunečné sobotní ráno, poklidná snídaně, za okny příjemné 3 stupně nad nulou a zvoní telefon... „ Co takhle zajet na Rumchalpu“, zní Tomášův návrh.  Coby ne, nafoukáno je a slunce láká k vykoupání. Tradiční zastávka na kafe a jsme na lomu. Kromě služby tu není ani noha. Led má kolem 15 – 20 cm, ale je na povrchu rozměklý. Neváháme a soukáme se do suchoňů.  Proklouzneme vzorně připraveným vstupem pod vodní hladinu. Viditelnost je slušná, ale po několika desítkách metrů narážíme pod stěnou na bariéru kalu. Viditelnost klesá na 50 centimetrů. Otáčíme a u 12 m plata je již standardní viditelnost. Na Pathfinderu máme 120 metrů šňůry, vydáváme se tedy do zadní části lomu. Kolem jachty je parádní viditelnost kolem 6-7 metrů. Kocháme se scenériemi, prozkoumáváme okolí vraku, ladíme trim a užíváme si pohodový beztížný stav.  Rutinní návrat trochu zdramatizuje silná křeč, která se Tomášovi „zakousla“ do nohy“.  Po 60 minutách se opět blížíme k vstupnímu platu. Nevěřím svým očím - směje se tam na mne holý zadek! Místní otužilci zde zkouší izolační vlastnosti svých tukových polštářků. Přestože jsem se do tohoto okamžiku cítil v tepelném komfortu, zamrazilo mi v zádech. Pryč odtud! Balíme. Teplá polévka a pivo v bistru Na Kumburáku a hurá domů… Po cestě kujeme plány na další víkend – v soboru jedeme znovu!

Od vody zdraví Boďa + Tomáš