Nahrávám...Borek v době Korony
Autor: Bohumir Kuhn19.5. 2020
Je krásné sobotní ráno těsně před devátou. Kvůli virovému sajrajtu, kterým nás i celý svět obdarovali soudruzi z Číny, je stále vyhlášen „nouzový stav“. Platí omezení pohybu, aby se lidé neshlukovali, platí i doporučení vynechat potápěčské aktivity. Doporučení není zákaz, a tak se před uzamčenou vstupní bránou do lomu Borek postupně řadí několik aut s tuctem ponoru chtivých potápěčů. Přijíždí Radek Houfek - provozovatel základny - a podle předem připraveného jmenného seznamu kontroluje účast. Dovnitř pouští jen limitovaný počet objednaných potápek - ostatní holt mají smůlu...
Vyložení materiálu, smontování přístrojů, nasoukání do sucháčů a hurá do vody. Bohužel vše se děje během krátké chvíle, každý chce být co nejdřív ve vodě. U vstupu se voda okamžitě kalí, ale za plotem, který je nyní asi 2 metry hluboko už vidíme na 5 metrů. Kontrolní pohled na počítač odhaluje drobný problém - na displeji bliká „low battery“. Je mi jasné, že se mnou od této chvíle přestává komunikovat. Co naplat, potápěli jsme se řadu let bez počítačů, často i bez hloubkoměru, manometru a hodinek, tak to půjde i nyní...
Vašek zůstává v pravé části lomu, aby v potopených stromech v klidu filmoval hemžení pod vodou. My s Mírou to zalomíme do středního patra ve 20 metrech k potopenému automobilu. Na to, jak dlouhou dobu leží pod vodou, se dá stále poznat, že jde o Wartburg. Plaveme po planině k jihu a vyhlížíme další zlom. Tam už je parádní viditelnost, místy odhadujeme až 8 metrů! Signál a příjemným volným pádem klesáme do nejnižšího patra lomu kolem 30 metrů. Tady někde býval vrtulník, který později Miloš Pilař převezl na jeho lom Mokrýšov - škoda. O kus dál se před námi vynořuje silueta zádi autobusu Ikarus. To je asi nejoblíbenější atrakce místního lomu. Nechápu, jak se Milošovi podařilo usadit jej v hloubce 32 metrů pěkně na kola. Viditelnost se pohybuje kolem 4 - 5 metrů. Zkontrolujeme, zda je řidič (respektive jeho maketa) na svém místě a otáčíme se zpět. Počítač stále nekomunikuje, tak neznám aktuální teplotu okolní vody. Odhaduji kolem 5 stupňů. Pozvolným výstupem podél skalní stěny se obloukem přemístíme do západní části lomu, chvíli levitujeme nad hranou zlomu a díky snad osmimetrové viditelnosti se kocháme podvodní krajinou. Objevují se stromy, sem tam proplave rybička. Sluneční paprsky pronikající pod hladinu evokují pocit tepla. Není kam spěchat, vzduchu je ještě dost, přesto pomalu míříme k výstupu. Tam směřuje i linka natažená na dně, takže zabloudit se nedá - tedy až k potopenému plotu, dál už linka chybí a není vidět vlastní ruku. Slastný stav bez tíže končí, naštěstí místa k odložení těžké výstroje jsou na dosah ruky. Finální tečkou za pohodovým ponorem je dekompresní pivo...
Od vody zdraví Boďa, Míra a Vašek
Foto zde...
Vyložení materiálu, smontování přístrojů, nasoukání do sucháčů a hurá do vody. Bohužel vše se děje během krátké chvíle, každý chce být co nejdřív ve vodě. U vstupu se voda okamžitě kalí, ale za plotem, který je nyní asi 2 metry hluboko už vidíme na 5 metrů. Kontrolní pohled na počítač odhaluje drobný problém - na displeji bliká „low battery“. Je mi jasné, že se mnou od této chvíle přestává komunikovat. Co naplat, potápěli jsme se řadu let bez počítačů, často i bez hloubkoměru, manometru a hodinek, tak to půjde i nyní...
Vašek zůstává v pravé části lomu, aby v potopených stromech v klidu filmoval hemžení pod vodou. My s Mírou to zalomíme do středního patra ve 20 metrech k potopenému automobilu. Na to, jak dlouhou dobu leží pod vodou, se dá stále poznat, že jde o Wartburg. Plaveme po planině k jihu a vyhlížíme další zlom. Tam už je parádní viditelnost, místy odhadujeme až 8 metrů! Signál a příjemným volným pádem klesáme do nejnižšího patra lomu kolem 30 metrů. Tady někde býval vrtulník, který později Miloš Pilař převezl na jeho lom Mokrýšov - škoda. O kus dál se před námi vynořuje silueta zádi autobusu Ikarus. To je asi nejoblíbenější atrakce místního lomu. Nechápu, jak se Milošovi podařilo usadit jej v hloubce 32 metrů pěkně na kola. Viditelnost se pohybuje kolem 4 - 5 metrů. Zkontrolujeme, zda je řidič (respektive jeho maketa) na svém místě a otáčíme se zpět. Počítač stále nekomunikuje, tak neznám aktuální teplotu okolní vody. Odhaduji kolem 5 stupňů. Pozvolným výstupem podél skalní stěny se obloukem přemístíme do západní části lomu, chvíli levitujeme nad hranou zlomu a díky snad osmimetrové viditelnosti se kocháme podvodní krajinou. Objevují se stromy, sem tam proplave rybička. Sluneční paprsky pronikající pod hladinu evokují pocit tepla. Není kam spěchat, vzduchu je ještě dost, přesto pomalu míříme k výstupu. Tam směřuje i linka natažená na dně, takže zabloudit se nedá - tedy až k potopenému plotu, dál už linka chybí a není vidět vlastní ruku. Slastný stav bez tíže končí, naštěstí místa k odložení těžké výstroje jsou na dosah ruky. Finální tečkou za pohodovým ponorem je dekompresní pivo...
Od vody zdraví Boďa, Míra a Vašek
Foto zde...