Nahrávám...Dahábek naučný
Autor: Bohumír Kuhn6.5. 2012
Ani letošní jarní Dahábek se příliš nelišil od těch předchozích. Výborná parta, plno legrace, teplo, sluníčko, pivko Sakara, fotbal a hlavně potápko.
Tentokrát jsme se rozdělili do celkem čtyř skupin, přičemž si každá parta zvolila svůj způsob potápění. Díky našim divemásterům a vedení Planetdivers, nám tak bylo umožněno, abychom se zapotápěli všichni, i ti méně zkušení!
Skupina: Jirka, Vláďa , Radimírka, Michal , ve finále ,,naučila" svého divemastera Wahida (výborný kluk) konečně hlásit svůj stav vzduchu v lahvi!
Skupina. Rudánek, Honzík jun., Věrka a Jana ,,naučila" svého opět výborného divemástera Shenawa pár slov česky.
Skupina: Pavlína se Sabinou ,,naučila" svého ,,modelového" divemástera jak se dokonale starat o své klientky kurzu OAWD .
a nakonec drobná skupinka vytvořená mnou a Honzíkem sen. ,,nenaučila" nikoho nic ! ? , zato jsme pilně trénovali jak přežít pod vodou !
Pár foto které hovoří za vše ! , a na podzim huráááá do Dahabu.
Díky všem
Jaromír
Další Sabčiny fotky naleznete v sekci fotogalerie, v adresáři Dahab 2012
nebo po kliknutí na tento odkaz:
http://www.hastrman.cz/fotogalerie/category/8-dahab2012.html
S ohledem na časté dotazy zahraničních tiskových agentur i našich věrných čtenářů si Vám dovolujeme poskytnout ucelenou a objektivní informaci o operaci Dahab Jaro 2012 z michalova pera....
Dahab na jaře 2012 aneb jak to vlastně bylo...
Již na letišti bylo jasné, že se sešla dobrá parta a nebude nouze o zábavu. Po letmých polibcích při vítání a seznamování s nejenom ženskou polovinou výpravy se dalo čekat, že bude obrovská sranda ... Hned jsme se zbavili přetížené bagáže - některé odbornice měli nadváhu i 6 kg - nemluvím o fyzické schránce ale skutečně myslím zavazadla s veškerou výbavou, která se hodí k potápění (včetně lahvinky prosecca). V letištní hale někteří ještě narychlo proběhli veškeré dostupné shopy, aby se nemuseli trápit nákupem dárků při návratu. Je lepší mít všechny starosti za sebou ještě před dovolenou a vracet se s pocitem blaženosti, než pak doma čelit otázkám „Co jsi mi přivezl/a drahoušku?“ No a tak se někteří této situaci vyhnuli a vyřešili svoji situaci tak, že nakoupili velmi zajímavé dárky z Egypta již na letišti v Ruzyni. Děkuji za inspiraci.
V letadle jsme si vzali důvěryhodný deník Právo a další již méně zajímavé čtivo, a všechna příruční zavazadla a nakoupené lahve alkoholu (pro holky hlavně další prosecco) nasoukali nahoru. Začali jsme se těšit na týden plný zážitků, ale bohužel se ozvalo hlášení palubního personálu, které nás na dlouhou hodinu a půl vyhnalo zpátky se vším všudy do letištní haly. Moc to nevadilo naší slečně Pavlínce - ihned nastartovala své „Bluck Bary" a informovala polovinu České republiky o tom, že se letadlo zpozdí. Abych jí nekřivdil, tak z celkových 1300 odeslaných SMS, bylo 1286 směrováno pouze jednomu telefonnímu číslu. Ale k tomu se dostaneme ještě později...
Nakonec jsme tedy usedli do nebeského oře a odstartovali směr Afrika. Již rozesazení skupiny v letadle leccos napovědělo. Bylo jasné, že Rudánek nebudě věrným Romeem s city k jedné zatím neznámé ženě,
ale zahořela v něm touha a vášeň hned k více ženám najednou a ani tyto dámy nezůstávaly vůči jeho citům imunní. Věrka, která měla tu čest sedět vedle našeho Romea a byla na to patřičně vybavená (v letištní hale prošla snad všemi obchody s parfémy), našeho Romea přitahovala neskutečnou silou lásky a omamné vůně. Po dlouhých pěti hodinách a mezipřistání v Tabě jsme přistáli ve vysněné destinaci. Vydali jsme se vyhledat dopravní prostředek na cestu do Dahabu. Jelikož jsem byl jeden z posledních, omylem jsem se ocitl v jednom z mikrobusů, který vezl jen ženskou část naší bandy. Nejdříve to bylo velké zděšení a měl jsem obavy o svůj život. Ale nakonec to mělo i dobré stránky.. (zde se vaší fantazii meze nekladou..). Ale jeli jsme jen dvě hodiny.. i když, být to ještě o hodinu delší, tak si nechám namíchat čistý kyslík do lahve a valím úprkem pod 21 metrů.
Nakonec jsme dorazili do hotelu a ubytovali se. Jaké však bylo moje zděšení po zjištění, že musím sdílet pokoj se slečnou Radomilkou – i když jsem si objednal pokoj s masérkou na full time a nezbytnou vířivkou. I když nás kromě šéfa Jaromíra ubytovali v horším horním patře, tak duo Sabinka & Pavlínka mrkly na recepčního a dostaly pokoj dole u bazénu – nespravedlivé! Prý aby mohla Sabina cvičit jogu ráno, taková blbost. Návod na společné soužití (s mojí spolubydlící i s ostatními) jsem obdržel od vedoucího zájezdu, zkušeného kmeta Jaromíra s dodatkem, že po dobu zájezdu již nelze nic reklamovat ani vracet a tak jsme se spolu museli naučit vyjít jako vždycky. Ale něco bylo jiné. Neřesti, které se mi podařilo vymýtit v minulosti byly zase zpět a navíc zde byly nové... Netušil jsem, že i žena může být gambler a alkoholik. Sázky na fotbal jí nebyly cizí, a při večerním drinku jsem ani nestačil držet krok s Radimírkou. Skvělá to žena, která má také obdiv celé naší skupiny.
Už první večer jsme zapadli do restaurace Shark, ze které jsme prakticky po celý týden nevylezli. Skvělé jídlo, nejlepší šíša a příjemná obsluha - a navíc jsem měl tu čest oslavit zde i své narozeniny, které mám až za dva měsíce – doufám, že moje vystoupení se všem líbilo (dokumentace viz link na Sabinka’s fcb). Mým drahým beruškám, které pro mě program připravily, moc děkuji. Jen bych chtěl připomenout, že jste zapomněly na dárky. Ty mi prosím dodejte na moji soukromou adresu / nebo je event. můžete předat osobně při dalším povedeném zájezdu.
Ale trochu zpět.. první návštěva restaurace a vzájemné oťukání naznačily, že zde skutečně nebude nouze o zábavu, ale raději jsme první večer šli poslušně spát brzo, čekal nás totiž ráno důležitý check-dive. Po výborné snídani, která pak byla ještě 6x stejně výborná, jelikož výběr byl pokaždé stejný, jsme se vydali na první ponor, kde jsme měli ukázat jací zkušení jsme diveři. Rozdělili nás do dvou skupin podle toho, jak právo egyptské velí. To znamená na jednohvězdičkáře a elitu :-) Faktem je, že mezi elitu byli přibráni specialisté s jednou hvězdou, ale budiž jim ke cti, že reprezentovali zdatně! Tyto dvě skupiny pak během týdne ještě vyprodukovaly skupinu třetí, která se separovala, aby trénovala technické potápění v utajeném režimu.
Na souši jsme ale trávili čas všichni společně. Každé ráno jsme přivítali slunce jogínským pozdravem. Dozvídali jsme se jeden o druhém pikantní důvěrnosti. Dnes již víme, že slečna Pavlínka odesílala nespočet SMS zpráv v pravidelném režimu. Patřily jednomu muži, který bohužel zůstal v ČR. Tak pojďme držet Pavlínce pěsti i nadále a ať má O2 radost z jejich telefonních účtů..
Zpátky k potápění. Nejprve jsme museli naučit našeho divemastera hlásit 110 v lahvi. Dobré bylo, že to pochopil celkem rychle a po zjištění, že má nejhorší spotřebu se pro další dny přizpůsobil skupině a plnil nám veškerá přání. Detaily musí zůstat zatajeny z důvodu lustrace českých webových stránek Egyptskou kontrarozvědkou. Takže za elitní skupinu mohu jen potvrdit, že potápění bylo velmi kvalitni a povedené.
Nemohu mluvit za skupinu jednohvězdičkářů. Z doslechu vím, ze měli mladého a sympatickeho divemastera, kterému snad bylo kolem 28. Byl to modrooký blonďák a jmenoval se Patryk - opravdu je to napsáno správně. Jak potvrdila devčata, tak je fakt s tvrdým !! A po tomto zjištění se rozhodly naše berušky Sabinka a Pavlínka postoupit v žebříčku potápěčském o kus výše, vytáhly euroše a své vnady a vydaly se do boje. Byl to boj velmi náročný: každý večer musely sedět s tím pohledným chlapcem, kouřit společně šíšu, pít egyptské víno a flirtovat. Přesto, ze neskutečně trpěly, ukázaly obrovskou chrabrost a vytrvalost a po závěrečné noci, kdy obě zmizely v pokoji Patryka divemastera, přišly na snídani s certifikátem "ADVANCE". Sice nevím, co to znamená, ale ale moc jim to přeji.
Závěrem - náš zájezd byl vskutku vydařený. Vím už, co znamená úsloví „Urnový háj" a celkově jsem se dozvěděl spoustu užitečných informací, které brzo jitě využiji. A také jsem poznal fajn partu lidí, kteří si dokážou udělat srandu sami ze sebe přesto, že jsou v civilním životě jistě velmi váženými občany. Tady byli dobrými parťáky a za to vám všem dík a zcela jistě s vámi všemi zase rád pojedu.
Michal
Parta Dahab duben 2012:
Jaromír, Rudánek, Jana a Věrka, Radimírka, Michal, Sabina a Pavlína,
Jirka, Vláďa a Honza & Honza.
