Nahrávám...Dahábek malovaný
Autor: Bohumir Kuhn1.11. 2018
Letošní zahraniční výlety do světa pod vodní hladinou máme za sebou. Uzavřel je tradiční Dahab, který letos proběhnul ve stejně tradičním říjnovém termínu. Počasí bylo prima, teploty se pohybovaly okolo snesitelné třicítky nad vodou a příjemné „sedmadvacítky“ pod ní. Dokonce ani vítr tentokrát skoro vůbec nezlobil. A až na malou kolizi druhého minibusu s nějakým egyptským pirátem silnic těsně před letištěm v Sharmu při cestě domů proběhla i cesta bez větších problémů. Na pohodu bylo i ubytování v hotelu Planet Oasis, jehož útulné posezení se „sakárkami“ v ruce mezi palmami u bazénu se stalo naším každodenním útočištěm poté, co jsme se vrátili z potápění. Každý den pak zakončila opulentní večeře v některé z místních vyhlášených restaurací (Shark, Ali Baba, Nemo, Al Capone). Také potápění v tradičních lokalitách splnilo očekávání. Jen pamětníci si mohli povzdechnout, jak pomalu ale jistě mizí z Rudého moře život.
Poprvé parta od Hastrmana navštívila původně rybářskou vesnici na břehu Akabského zálivu na přelomu tisíciletí. Moudře tehdy změnila působiště poté, co se v oblíbených letoviscích Sharm el Sheikh, Naama Bay i Shark´s Bay dokončovaly megalomanské hotelové resorty, a místo kvílení muezínů byla stále více slyšet všemi „oblíbená“ ruština. Pod vodou jsme pak potkávali hordy ruských Ivanů, kteří bezohledně decimovali místní korálové útesy...
Dahab byl tehdy pravý opak. Poklidnou oázu s neopakovatelnou atmosférou i neporušenou přírodou a skvělými lokalitami přímo ve městě a v blízkém okolí navštěvovali tehdy pouze potápěči nebo baťůžkáři. Tehdy ještě ani Kaňon nebyl „profláknutou“ lokalitou, kde se mísí skupiny potápěčů na břehu, ve vstupu do vody i pod hladinou. A když pak chvíli nedáváte pozor, klidně dokončíte ponor s jiným divemasterem… Ani nebezpečný Blue Hole nebyl gigantickým lidským mraveništěm, kde stovky neplavců v oranžových vestách se ve snaze nakouknout poprvé pod hladinu šlapou potápěčům po hlavách, takže výstup z vody představuje často složitější proces než jakkoliv náročný ponor.
Proplavat kaňon v celé jeho délce až do hloubky 52 m patřilo ke standardu stejně, jako proplavání obrovské brány (The Arch) spojující v hloubce 60 metrů „modrou díru“ s vnějším mořem. To bylo navíc bohaté nejen na barevné korály, ale především na malé i velké mořské živočichy. Přímo u městské pláže v lokalitě Lighthouse bylo možné spatřit třeba dvoumetrového napoleona. Toho tam šťastnější jedinci potkali i letos, ale kanice, krokodýlí ryby nebo želvy zmizely. Tu a tam bylo možné spatřit murénu, trnuchu modroskvrnitou, hejno barakud či dvojici klaunů, ale po útesových žralocích, kladivounech nebo delfínech se slehla zem nebo vlastně moře.
Pod hladinou u dahabských břehů dnes musíte mluvit o obrovském štěstí, když některého z výše uvedených živočichů spatříte. Voda je sice stejně čistá, jako byla dřív, koráli zatím nemizí, ale větší obyvatelé moří tu nejsou. Možná, že je příčinnou vyšší teplota vody, možná rostoucí počet těch, kteří krásy podmořského světa vyhledávají… Bohužel, větší či menší absence tradičních obyvatel moří a oceánů dnes není problém pouze Rudého moře. Jejich úbytek lze zaznamenat i v exotičtějších lokalitách, a tak si můžeme jen povzdechnout „čo bolo, to bolo“.
Je třeba to brát jako skutečnost a na dnešní stav nepohlížet zbytečně pesimisticky. Stále se najdou místa oplývající dostatkem živých a pestrobarevných korálů, místa, kde je příjemné vznášet se v průzračně čisté a příjemně teplé vodě a přitom obdivovat nejrůznější geologické zajímavosti, které dokáže vytvořit pouze matka příroda. Není jenom Canyon nebo Blue Hole. Naopak i méně navštěvované neboť vzdálenější lokality jako je Gabr el Bint, Ras um Galum či Ras Mamlah dokážou potápěčům nabídnout úžasné podvodní scenérie kombinující nejrůznější druhy korálů s tajemnými jeskyněmi, převislými útesy nebo stěnami končícími v nekonečné modré hlubině.
Nenechte se mýlit kritickými poznámkami těch nejzkušenějších, tradiční podzimní Dahábek nás opět nabil pozitivní energií. Absolvovali jsme více než desítku krásných ponorů a je jasné, že jsme tady rozhodně nebyli naposled. Vzhledem ke snadné dostupnosti, úžasné atmosféře městečka, stále kvalitnějšímu zázemí i službám a příznivým cenovým relacím zůstává Dahab mimořádně příjemnou destinací. Tak nashledanou zase za rok…
Pár fotek, které potěší...
... a zde jsou další...
Poprvé parta od Hastrmana navštívila původně rybářskou vesnici na břehu Akabského zálivu na přelomu tisíciletí. Moudře tehdy změnila působiště poté, co se v oblíbených letoviscích Sharm el Sheikh, Naama Bay i Shark´s Bay dokončovaly megalomanské hotelové resorty, a místo kvílení muezínů byla stále více slyšet všemi „oblíbená“ ruština. Pod vodou jsme pak potkávali hordy ruských Ivanů, kteří bezohledně decimovali místní korálové útesy...
Dahab byl tehdy pravý opak. Poklidnou oázu s neopakovatelnou atmosférou i neporušenou přírodou a skvělými lokalitami přímo ve městě a v blízkém okolí navštěvovali tehdy pouze potápěči nebo baťůžkáři. Tehdy ještě ani Kaňon nebyl „profláknutou“ lokalitou, kde se mísí skupiny potápěčů na břehu, ve vstupu do vody i pod hladinou. A když pak chvíli nedáváte pozor, klidně dokončíte ponor s jiným divemasterem… Ani nebezpečný Blue Hole nebyl gigantickým lidským mraveništěm, kde stovky neplavců v oranžových vestách se ve snaze nakouknout poprvé pod hladinu šlapou potápěčům po hlavách, takže výstup z vody představuje často složitější proces než jakkoliv náročný ponor.
Proplavat kaňon v celé jeho délce až do hloubky 52 m patřilo ke standardu stejně, jako proplavání obrovské brány (The Arch) spojující v hloubce 60 metrů „modrou díru“ s vnějším mořem. To bylo navíc bohaté nejen na barevné korály, ale především na malé i velké mořské živočichy. Přímo u městské pláže v lokalitě Lighthouse bylo možné spatřit třeba dvoumetrového napoleona. Toho tam šťastnější jedinci potkali i letos, ale kanice, krokodýlí ryby nebo želvy zmizely. Tu a tam bylo možné spatřit murénu, trnuchu modroskvrnitou, hejno barakud či dvojici klaunů, ale po útesových žralocích, kladivounech nebo delfínech se slehla zem nebo vlastně moře.
Pod hladinou u dahabských břehů dnes musíte mluvit o obrovském štěstí, když některého z výše uvedených živočichů spatříte. Voda je sice stejně čistá, jako byla dřív, koráli zatím nemizí, ale větší obyvatelé moří tu nejsou. Možná, že je příčinnou vyšší teplota vody, možná rostoucí počet těch, kteří krásy podmořského světa vyhledávají… Bohužel, větší či menší absence tradičních obyvatel moří a oceánů dnes není problém pouze Rudého moře. Jejich úbytek lze zaznamenat i v exotičtějších lokalitách, a tak si můžeme jen povzdechnout „čo bolo, to bolo“.
Je třeba to brát jako skutečnost a na dnešní stav nepohlížet zbytečně pesimisticky. Stále se najdou místa oplývající dostatkem živých a pestrobarevných korálů, místa, kde je příjemné vznášet se v průzračně čisté a příjemně teplé vodě a přitom obdivovat nejrůznější geologické zajímavosti, které dokáže vytvořit pouze matka příroda. Není jenom Canyon nebo Blue Hole. Naopak i méně navštěvované neboť vzdálenější lokality jako je Gabr el Bint, Ras um Galum či Ras Mamlah dokážou potápěčům nabídnout úžasné podvodní scenérie kombinující nejrůznější druhy korálů s tajemnými jeskyněmi, převislými útesy nebo stěnami končícími v nekonečné modré hlubině.
Nenechte se mýlit kritickými poznámkami těch nejzkušenějších, tradiční podzimní Dahábek nás opět nabil pozitivní energií. Absolvovali jsme více než desítku krásných ponorů a je jasné, že jsme tady rozhodně nebyli naposled. Vzhledem ke snadné dostupnosti, úžasné atmosféře městečka, stále kvalitnějšímu zázemí i službám a příznivým cenovým relacím zůstává Dahab mimořádně příjemnou destinací. Tak nashledanou zase za rok…
Pár fotek, které potěší...
... a zde jsou další...