Hastrman

Azory jsou společně s Madeirou jednou ze dvou autonomních oblastí Portugalska a jsou tak vlastně i součástí Evropské unie. Díky svému podnebí a sopečnému původu se vyznačují nebývalým množstvím přírodních krás a bohatou faunou i florou jak na souši, tak v okolních vodách Atlantiku. Přesto se jedná o částečně opomíjenou oblast. Vydali jsme se proto letos v srpnu prozkoumat největší z ostrovů Azorského souostroví – São Miguel.

Souostroví, které se nachází 1400 km západně od Lisabonu a 1930 km jihovýchodně od kanadského Newfoundlandu, zahrnuje devět sopečných ostrovů. V západní části jsou Flores a Corvo, v centrální části najdete Graciosu, Terceiru, Sao Jorge, Pico a Faial a východní část tvoří Santa Maria, São Miguel a malé ostrůvky Formigas. Všechny jsou sopečného původu, a tudíž velice hornaté. Podnebí je zde s ohledem na severní polohu mírné, což je ovlivněno vzdáleností od kontinentů a Golfským proudem. Teploty se pohybují celoročně mezi 16 až 25 °C.

Nad ostrovy prakticky neustále visí mraky, které často pohltí nejvyšší vrcholky a stejně často se také protrhnou. Tohle všechno je příčinou neuvěřitelně bujné vegetace, které v létě dominují obrovské hortensie. Největším ostrovem je São Miguel, který má rozlohou 793 km² a od východu na západ měří přibližně 90 km při šířce 8 až 15 km. Povrch je hornatý a nejvyšší hora (Pico da Vara) dosahuje nadmořské výšky 1103 m. Žije zde 140 000 obyvatel, z toho 68 000 v hlavním městě Ponta Delgada.

Azory patří mezi oblíbené cíle potápěčů. Nejlepší období pro potápění je od června do října, kdy jsou proudy na moři slabší a viditelnost až 60 metrů. Množství lávových útvarů spojených do labyrintů a jeskyněk tvoří unikátní podvodní scenerii. V teplé vodě Golfského proudu lze spatřit i známé druhy živočichů jako "papouščí" ryby, ostence, trnuchy, kanice, chobotnice nebo murény. Většina ponorů se realizuje z člunů na lokalitách v jižní a jihozápadní části ostrova.

Naše sedmičlenná výprava (čtyři potápěči) se ubytovala v druhé polovině srpna v městečku Vila Franca do Campo a deset dní jsme objevovali krásy této trochu opomíjené lokality. Potápění jsme si dopředu zamluvili u centra Espírito Azul, které sídlilo v přístavu městečka Vila Franca do Campo cca 100 m od našeho apartmánu. Cena za ponor 55 euro, v plánu bylo deset ponorů, což přineslo určitou slevu, takže ve výsledku vyšel jeden ponor pod 50 euro. Nakonec jsme ponorů absolvovali méně, protože jsme byli se službami centra „lehce“ nespokojeni. Kvůli překvapivě špatné, místy chaotické organizaci ponorů jsem se při jednom výletu kvůli nepředpokládaným proudům ocitl cca půl kilometru od lodi, aniž by si toho posádka všimla. Za lodí totiž chybělo lano, kterého by se člověk unášený silným proudem mohl zachytit. Reakce posádky na rizikovou situaci byla nečekaně pomalá, nerozhodná, neprofesionální. Boďovi pak nepozorný potápěč z Francie skočil z člunu přímo na hlavu a poškodil jeho automatiku. Nicméně, samotné ponory byly neobyčejně zajímavé. Nadšeni jsme byli z neskutečné viditelnosti, bohatého života i geologických útvarů. Příjemná byla i teplota vody místy dosahující až 26 °C. V tomto informace, které jsme si na několika webech našli předem, nelhaly. Atlantik nenabízí barevné korálové útesy jako tropické vody, ale i tak je pod vodou na co dívat a rozhodně můžeme tuto lokalitu doporučit.

J.Kaloč

Video: http://www.youtube.com/watch?v=AtAELMFbTII

Foto zde