Hastrman

Relax v Relaxu Bali

"Až na kolapsy v letecké přepravě to byla velmi vydařená akce a taky dokonalý relax". Tak shrnul dojem z cesty na Bali jeden z účastníků hastrmanní výpravy a dodal: "Potkali jsme mantry a také žralůčky, jen místo "měsíčníka" jsme viděli "konečníka"!

Odlet šestnáctičlenné skupiny Hastrmanů se neobešel bez dramatické zápletky. Neoblomní celníci neměli pochopení pro Honzíkův zánovní rychlopas, bohužel s kratší dobou platnosti, než požadují indonézské předpisy.  Ještě před vzlétnutím letadla tak ztrácíme dva členy výpravy. Praha - Londýn - Hong Kong... a na Bali je to coby dup. Nad Borneem se pomalu připravujeme na brzké přistání, leč letadlo z ničeho nic krouží nad Jávským mořem. Netušíme, co se děje, že by únos? Letiště v Denpasaru nepřijímá kvůli nouzovému přistání letadla s ožralým australanem. Neplánované přistání na Jávě v Surabaya nás stojí několik hodin zpoždění. V Denpasaru opět vstupují do hry celníci. Jardovi při kontrole z pasu záhadně mizí vložené vízum. Vypadá to, že je baba na celnici jednoduše šlohla. Není odvolání, Jarda kupuje nové. To nám to pěkně začíná.... Dál už organizace klape, jako na drátku: Přesun do resortu, ubytování a dlouhý spánek. Den po příjezdu je odpočinkový, teprve večerním briefingem se rozjíždí naplánovaný program střídající potápěčské dny se dny volna.

POTÁPĚNÍ

Začínáme ponory před základnou v Kubu, poznáváme místní faunu a floru, proplouváme nedávno potopený vrak a bojujme s prvními proudy. Ponor do 55 metrů napovídá, že na rozdíl od Egypta je zde i ve větší hloubce pestrý život, takže se vyplatí zajet trochu hlouběji. Další ponory absolvujeme v sousedním Tulambenu na pestře obrostlém vraku lodi Liberty a na krásných zahrádkách, kde si pohrajeme s želvou a dalšími potvorami. Jarda hlásí utopený foťák, prostě idyla. Vítaným zpestřením standardního potápka ze břehu jsou ponory z místních plavidel s vahadly - jukungů, které nás dopraví na vzdálenější lokality. V Amedu nás bohužel zavezou do oblasti plné plastů, krabic,... prostě svinčíku. Při výletu do exotiky se paradoxně setkáváme s odvrácenou stanou civilizace.

Nikdo z hastrmanů si nenechal ujít celodenní výlet na vedlejší ostrov Nusa Penida, kde se vyskytují oceánské manty, je národním parkem a slibujícím nevšední zážitky. Ty se opravdu dostavily. Asi  8 kousků s rozpětím křídel kolem 4 metrů nám tři čtvrtě hodiny krouží nad hlavami - skvělé představení!  Adrenalin zvyšuje silný příboj působící cyklický pohyb celé masy vody (surge). S člověkem cvičí sem, a tam – jako na houpačce. Daří se mi vytopit třetí kejs. V utopených foťácích tak zaznamenávám "harttrick"!

VÝLETY

Volné dny vybízely k organizovaným výletům v mirobusech i spontánním výjezdům na půjčených skútrech. Bali nabízí nepřeberné možnosti poznávání, každému podle jeho gusta: Chrámy, místní tržiště, rýžová políčka, sopky, vodopády či drzé opice... Vyrážíme k vodopádu Les, navštívíme chrám Budha, osvěžíme se koupelí ve vodopádech Jagaraga... zápisky by vydaly na tučný svazek, proto se za všechny zmíním o výletu do kaldery sopky Batur. Vstávali jsme v 01:40, abychom stihli odjezd ve dvě. Za hodinu a půl divoké jízdy v horách jsme dorazili na parkoviště pod sopkou ve výšce zhruba 1000 m.n.m. Průvodci vybalují sendviče na posilněnou, nějaké ovoce a vodu. Za tmy pouze s čelovkama vyrážíme k vrcholu. Dvouhodinový výstup docela náročným terénem lávového úbočí kopce dává všem zabrat, ale oněch 700 metrů převýšení na vrchol sopky ve výšce 1710 m zdoláváme včas, tedy těsně před východem slunce. Studený vítr nás nutí obléct vše, co je k dispozici. Odměnou jsou efektní pohledy na východ slunce, které se přehouplo přes okraj kaldery. Obvod kráteru je asi 15 – 20 km a uprostřed se tyčí vlastní vrchol sopky. Při sestupu krátce zastavujeme na oblíbeném fotopointu, kde na procházející čeká tlupa drzých, ale mooooc šikovných opic. Ve zlomku vteřiny mi jedna z nich čmajzla sušenky, jiným lidem vlezly do batohu a prchaly s ukořistěnou igelitkou plnou jídla. Zábava, pokud zrovna neukradnou značkové brýle třeba za 3000... Kráter kaldery je obydlen, jsou tu vesnice, velké jezero a horké prameny. Po sestupu jsme zajeli do místních lázní, vyhřáli se v teplých bazénech a nechali pomasírovat znavená těla a pak hurá na oběd. Z vyhlídkové restaurace lze přehlédnout celý kráter a za ním sopku Agung vysokou přes 3000 metrů. Její zdolání takticky přenecháme zdatnějším a lépe vybaveným. Posledním bodem programu je návštěva pěstírny kávy spojená s ochutnávkou různých druhů, včetně Cibetkové kávy. Takovou šanci k ochutnání nelze odmítnout...

RELAX BALI

Bydlíme v bungalovech De luxe, Monkey a ve Vile Sharka. Vše čisté, udržované, rozdíl v kvalitě ubytování prakticky žádný. Každá část resortu má svůj bazén, ale voda bazénu ve vile je nejchladnější a nejvíce osvěžující. Volné dny  jsou ve znamení Relaxu: bazén, lehátko, kafíčko, balijské masáže a příjemně vonící oleandr. Po "náročném celodenním odpočinku" přijde k chuti skvělý steak z tuňáka či barakudy a... jak jinak... dobře vychlazený Bintang. Servíruje se v konvici 1,65 l. Funguje to tak, že někdo objedná a podělí se s ostatními, pak objedná další, a tak to jde dokola - rozpoutává  se "pivní vánice".

Shrnuto: Krásné, skoro rodinné prostředí, příjemná atmosféra a příjemná obsluha. Havaj je sice na druhé straně Pacifiku, my ji však máme zde, a teď. Co víc si přát? To ještě netušíme, jaké komplikace nás čekají po cestě zpět.

JEDEME DOMŮ

Ještě pár suvenýrů a spěcháme, abychom na letiště v Denpasaru dorazili včas. Netušíme, že naše letadlo je ještě na ranweji v dalekém v Hongkongu. Čekáme dlouhých 5 hodin, než se odlepíme od země. Po přistání v Hong Kongu nás čeká rozčarování: Spoj do Londýna je pryč! Získáváme místo v letadle do Milána, to ovšem odlétá až za 24 hodin. Cathay Pacific improvizuje: zajišťuje ubytování v pětihvězdičkovém hotelu, platí taxíky a postará se o snídani i oběd. Před námi je neplánovaná prohlídka Hong Kongu. Večerní odjezd provází silná bouře kvůli níž opět letadla nevzlétají, v letových řádech je dokonalý chaos. Letiště je zoufale přeplněné, bojujeme o trochu místa k odpočinku, stojíme fronty na občerstvení a snažíme se udat poukázky od letecké společnosti. Přestáváme počítat hodiny zpoždění. Noční odlet do Evropy se mění v ranní. Většina z nás cestu prospí a na poledne přistáváme v Miláně. Tam se o nás opět postará Cathay Pacific, ale dalších 7 hodin čekání vymazat neumí. Konečně nastupujeme do letadla, které "má přistát v Praze". Tentokrát se zadařilo, a tak po téměř třídenním putováním můžeme, obohaceni novými zkušenostmi, zamířit k domovům...

Boďa

Foto průběžně doplníme