Hastrman

Hastrmanní výprava za krásami Yucatanu

... pak nás pohltila haloklina... božsky tichý svět kolem mne se náhle rozmazal a chvílemi se úplně ztrácel. V podzemí mexického Yucatanu zůstávám jen sama se sebou a s ozvěnou mého dechu. Všechny myšlenky odplouvají a uprostřed čisté hlavy převládá jediný pocit - právě jsem objevila novou dimenzi štěstí!

Potápění v cenotech

Speleolog by suše řekl, že jsme během ponorů mohli vidět stalagmity, stalaktity, stalagnáty .. zkrátka všechny možné útvary krápníkových jeskyní. Ale pravda je úplně jiná. Ve skutečnosti jsme totiž navštívili cizí planetu a přes zornice potapěčské masky pozorovali vlastní prehistorii. V klukovských prolejzačkách mezi krápníky nám naše baterky metr po metru odkrývaly neuvěřitelné scenérie. Co ponor - to unikátní zážitek. Fantastické přírodní světelné efekty, které by těžko kdo vymyslel. S pusou dokořán jsem nezůstala zírat jen proto, že by mi do ní nateklo, a to by asi v jeskyni nebyl moc dobrý nápad. Posvítit si uprostřed té nádhery na fosilie, tak to byla další lekce z vyšší dívčí...

 A co o centech říká wikipedie?

Cenote (podle mayského názvu na Yucatánu – množné číslo ve španělštině zní cenotes) je zatopený závrt krasového původu, jaké se nacházejí ve velmi hlubokých jeskyních s provalenými stropy i více pater nad sebou. Zde se shromažďuje podzemní voda vytvářející více či méně hlubokou nádrž. Existuje více druhů cenote: pod širým nebem, z části zakryté a podzemní nebo v jeskyni. Toto zařazení přímo souvisí se stářím cenote, přičemž ty nejstarší jsou úplně otevřené a mladší dodnes zachovávají svoji kupoli neporušenou. Stejně jako ostatní geomorfologické útvary jsou cenote pouze přechodné, mohou skončit ucpané a vysušené, vytvářející ledovcový kras. Jejich typická morfologie se vyznačuje oválným, často kruhovým půdorysem a strmými stěnami. Během vývoje krasového masivu se cenote stávají podzemními komorami vzniklými rozkladem vápence vniklou dešťovou vodou. Při postupném růstu velikosti cenote může dojít k jejich zničení kolapsem kupole. Cenote se vytvořily, když byla nižší hladina moře, během pleistocenních dob ledových. Cenote jsou v naprosté většině případů vyústěním složitých sítí podzemních toků, které si občas prorazí cestu až k moři. V těch může mořská voda, která má vyšší hustotu než sladká, pronikat až na dno celého systému. Proto se objevují cenote, ve kterých v určité hloubce voda přechází ze sladké na slanou, dokonce i na mnoha kilometrech pobřeží. Tato hladina kontaktu sladké a mořské vody se nazývá „haloklina“ a vytváří zajímavé vizuální efekty. Cenote jsou typické struktury vápencových platforem poloostrovů Yucatán a Florida.

Navštívené potápěčské lokality:

DOS OJOS, BAT CAVE, EL EDEN, TAJMA HA, GRAN CENOTE, CAR WASH, DREAM GATE, CHAC MOOL, KUKULKAN, PET CEMETERY, CHIKIN HA a CASA CENOTE

Mayové nám nedají spát

Každý "nepotapěčský" den nařizujeme budík na časnou ranní hodinu a vyrážíme obdivovat  pozůstatky Mayské civilizace. Pyramidy, chrámy, paláce, nádvoří, hřiště na míčové hry... jedním slovem "dokonalé"!

I přes pestrý potapěčský program, který zahrnoval 16 ponorů, jsme stihli navštívit archeologická naleziště – rozsáhlé areály Chichén Itzá, Cobá, Tulum, Muyil. Všechna místa vyzařovala specifickou a jedinečnou atmosféru a mystické kouzlo. Opět ve mne nastartovala mnoho podnětů k zamyšlení.

 I cesta může být cíl

Dvanáctičlenná skupinka Hastrmanů vyráží na jednodenní výlet člunem za Merliny, čili plachetníky. Potápění bez přístroje, v plánu je „jen“ šnorchlovačka. V žáru spalujícího slunce usedáme na sedačky a nechápeme, proč se zhýčkaný zimomřivý mexický kapitán navléká do gumového obleku, takže mu z něj nakonec vykukují jen oči a šibalský úsměv. Rychlostí neřízené střely vyrážíme od mola. Ve stejném okamžiku jsme všichni "durch" a křečovitě se držíme nejbližších madel. Jízda po rozvlněném Karibiku má větší grády, než jsme očekávali. Na vlastní kůži poznávám, jaké pocity asi zažívá člověk bezprostředně před okamžikem, kdy kvůli němu vyhlásí poplach „Muž přes palubu“ ! Stačila jedna přílivová dávka slané vody a rázem jsem se vezla po podlaze jako "namydlený blesk". Cestou jsem si navíc stihla pohmoždit kotník o svého kamaráda. Ve stejný okamžik shodou okolností vydává kapitán příkaz k přemístění posádky do přídě plavidla. Tímto způsobem jsme za všeobecného veselí urazili přes padesát kilometrů. Konečně jsme narazili na manty a delfíny, kteří byli těsně pod hladinou. Skáčeme za nimi do vody. Vlny jsou tak obrovské, že celá naše lodˇ mizí v pravidelných intervalech za "horama  vody" a najednou vypadá jak malá krabička od zápalek. Jak jsme tam asi museli vypadat my?  Každou chvíli se něčí hlava v podobě nicotné tečičky objevila vysoko nade mnou, pak zase zmizela hluboko pode mnou. V tu chvíli mi fakt nevadilo, že plachetníci zrovna nebyli doma. Parádně jsme se pohoupali v Karibiku mezi mantama a delfínama, což byl dokonalý, jedinečný zážitek, který na Vltavě těžko zažijete!

Vítr se zvedá, houpe to čím dál víc. Rychle nás nabírají na člun (ztráty asi nejsou povoleny) a vracíme se. A cesta zpět? Byla ještě dobrodružnější, než cesta tam...

 Co den, to originál...

...a tak není divu, že večer u piva bylo s kamarády vždy co probírat. A protože jsme, myslím, šikovná partička - velmi brzy jsme se na Yucatanu cítili, jako doma. Kousek od našeho hotýlku jsme objevili zahrádku s točeným pivem (Biergarten vedenou šikovným človíčkem ze sousedního Německa), jen místo českých kaštanů se nad námi houpaly mexické kokosy. Obecně vzato v tom není žádný rozdíl až do okamžiku, kdy by některý z nich nečekaně dozrál a uvolnil se...

 Srandičky, srandičky ...

Sranda je balzám na duši a mám radost, že byla často... a velká! Poté, co jsme si navzájem vyjedli bohaté zásoby endiaronů, ercefurilů a živočišných uhlí, obdarovali se přátelsky ibalginy a dokonce na radu divemasterů v místní lékárně zakoupili magické "červené bonbónky", dostali jsme vše pod kontrolu. Ve víře, že jsme již dokonale dokonale aklimatizovaní většině z nás otrnulo natolik, že jsme ochutnali i sušené cvrčky koupené na místním tržišti...

Co dodat?

Napadá mne jediné: bylo to unikátní, bylo to dobrodružné, bylo to dokonalé!

Proto moc děkujeme Jaromírkovi a Bodimírkovi, že si s přípravou celé náročné akce dali takovou práci !

Dík :-)

Markéta Váňovka.

Fotky od Davida ke stažení zde:

http://plus.google.com/photos/108232204148739141080/albums/5864163404871757489