Hastrman

První letošní zahraniční cesta zavedla Hastrmany na mexický poloostrov Yucatán do města Tulum, které je neoficiálním centrem oblasti plné unikátních cenotů. Zatopené vápencové závrty s křišťálově čistou a 25°C teplou vodou jsou asi největším přírodním bohatstvím jihovýchodní části Mexika. Ostatně nic podobného v takovém množství jinde na světě nenajdete.
 
Tucet hastrmanů z Mladé Boleslavi, přilehlého okolí i Prahy vyrazilo přes Frankfurt a Cancún do Tulumu. Hotel Xibalba a jeho potápěčské centrum se měl na 14 dnů stát naším mexickým útočištěm. Termín příletu 28. ledna nebyl stanoven náhodně. Vedle cenotů byl jedním z cílů našeho „transkontinentálního“ výletu ponor mezi žraloky bělavé, kteří se právě v tomto období stahují k pobřeží Karibiku u mexického letoviska Playa del Carmen.
 
STRASTI CESTOVÁNÍ
Po vyčerpávajícím 12hodinovém letu jsme přistáli v prosluněném Cancúnu a přes mírné komplikace s dopravou dorazili po dalších dvou hodinách do hotelu Xibalba. Jméno hotelu znamená v mayské kultuře podsvětí, konkrétně Xil je v překladu místo děsu. Podle knihy Popol Vuh je Xibalba dokonce podzemní říší temnot, kterou obývá 12 zlých démonů živících se lidskou krví a způsobujících nejrůznější choroby. Hotel očividně říši temnot plnou zla nepřipomínal (…spíše naopak), a tak choroba napadla pouze Bohumíra. Nezpůsobili ji však démoni, ale spíš některá z místních specialit, a podle mě i absence tequily a chilli papriček v organismu velitele výpravy. Chudák Bóďa se svým „démonem“ bojoval celých 14 dní, přišel kvůli tomu o jeden potápěcí den a nakonec skončil v den odletu na kapačkách v místním zdravotnickém zařízení. Všechno ale dobře dopadlo, těsně před odjezdem z hotelu jej mexičtí doktoři propustili a nakonec bez větších problém zvládl i zpáteční (…naštěstí o dvě hodiny kratší) transatlantický let z Cancúnu do Frankfurtu.
 
PONORY POD ZEMÍ
Během 14 dnů jsme absolvovali s třemi pozornými průvodci a divemastery - Mexičanem Hairem, Němkou Julií a Bulharem Plamenem celkem 13 ponorů na osmi lokalitách. Skoro každý ponor byl jiný, svým způsobem unikátní, a tak jsme vždy vylézali z vody s úžasem ve tváři. Nezapomenutelné jsou nádherné průhledy kavernami se slunečními paprsky pronikajícími čistou vodou až na ozářené dno v Dos Ojos, tajuplné scenérie Chac Mool nebo dokonalé krasové jeskyně potemnělého Dreamgate, který jsme si pro velký úspěch dali hned dvakrát. Jak z jiného světa na nás působily snové halokliny v Chac Mool i v propadlých jeskyních Le Pit a Angelita. V cenotu Angelita nás ve třiceti metrech zarazila dva metry silná vrstva bílého sirovodíku, z níž vystupoval tajemný ostrov porostlý starými stromy - obrázek jako ze strašidelného hororu. Na rozdíl od první výpravy Hastrmanů do mayského podsvětí v roce 2013 jsme tentokrát vynechali známé cenoty Carwash a Casa. Prozkoumat jsme nemohli ani populární Gran Cenote, který byl, bohužel, kvůli smrtelné nehodě v jeskynním systému pro potápěče uzavřený.
 
ŽRALOCI KOLEM NÁS
Vyvrcholením prvního mexického týdne byl výlet do 50 km vzdáleného Playa del Carmen, kam jsme se vydali za nebezpečnými „bulšarky“. Žralok bělavý neboli býčí patři mezi čtyřku nejnebezpečnějších žraloků všech světových moří a oceánů a právě k pobřeží u Playa del Carmen se tento druh stahuje od listopadu do března a obývá zde rovné písčité dno v hloubce okolo 25 metrů cca 500 metrů od pláží letoviska... V Playa del Carmen samozřejmě funguje nepočítaně potápěčských základen, my jsme využili služeb Playa Diving Centra, které organizuje potápění mezi volně plující žraloky bez krmení. Platí se předem! Ostřílení  divemasteři sice garantují 95procentní pravděpodobnost, že se s nějakými „bulšarky“ potkáte, o pravděpodobnosti návratu se však nezmiňují. A skutečně, žraloci se objevili hned poté, co naše skupina dvanácti potápěčů dopadla na písčité dno ve 24 metrech. Počáteční strach a obavy brzy vystřídala snaha dostat se k až třímetrovým monstrům co nejblíže. Samotní žraloci o nás nejevili valný zájem a většinou si nás „drželi od těla“. Jen některé jedince přemohla zvědavost a nakoukli do objektivů našich kamer. Čas rychle plynul a po necelé půlhodině nás počítače nekompromisně vyhnaly k hladině. Z pětimetrové hloubky při bezpečnostní zastávce jsme pak pozorovali žraloky bloumající křížem krážem po písčitém dni. Nahoru se za námi nevydal ani jeden, ale i tak to byl úžasný a pro mnohé i lehce adrenalinový zážitek.
 
MAYSKÉ PAMÁTKY
Yucatán nenabízí pouze podvodní krásy a zajímavosti, proto jsme nezaháleli. Během 14 dnů jsme absolvovali hned několik výletů za památkami mayské kultury, na které zde narazíte skoro všude. Mezi nimi samozřejmě nemohlo chybět legendární mayské město Chichén Itza se slavnou Kukulkánovou pyramidou, které patří mezi sedm novodobých divů světa. Nevynechali jsme ani další slavnou pyramidu Nohoch Mul v Cobá, na kterou je možné i vylézt, či Tulum Ruins – zbytky mayského města ležícího na březích Karibiku hned vedle slavné pláže Playa Maya.
 
 C´EST LA VIE
Kromě památek a přírodní krás jsme ve zbytku času (…s výjimkou Bódi) objevovali samozřejmě úžasnou mexickou kuchyni. Stovky místních restaurací a pouličních „stánkařů“ nabízejí skvělé tacos, tortas, burritos, quesadillu, ceviche, pollo ranchero, pop chuck či arrancherra a spousta dalších pochoutek včetně pálivých chilli papriček, neskutečně šťavnatých limetek, sladkého manga, voňavého koriandru a máslového avokáda. Cokoliv, co jsme ochutnali, bylo skvělé. A když se všechny zážitky večer pod střechou z banánových listů na terase hotelu Xibalba spláchly vychlazenou Coronou Extra s limetkou a pár panáky tequily, usínali jsme všichni jako nemluvňata.
Pouze koupání v Karibském moři, které omývá pláže z jemného bílého písku, nám trochu zkazila odumřelá řasa, kterou moře v poslední době z neznámých příčin vyvrhuje. Tyrkysová barva se na mnoha místech mění v hnědozelenou a místní tuto rezavě hnědou hmotu páchnoucí sirovodíkem nestačí odklízet.
 
ZAZVONIL ZVONEC A...
Dva týdny uběhly jako voda a my jsme zemi tajemných mayů, museli opustit. Jestli se sem výprava Hastrmanů zase někdy vydá, je ve hvězdách. Pamětníci prvního dobrodružství z roku 2013 vzpomínali na to, jak byly tehdy všechny cenoty mnohem přístupnější bez dalšího tahání peněz z kapes turistů, jak neexistovaly poplatky za používání podvodních kamer, jak byla čistá voda cenot ještě o něco čistější nehledě na to, že o řase na březích Karibiku tehdy ještě nebylo ani památky. Zdá se, že celý svět a věci okolo nás pomalu ale jistě spějí k horšímu. Většina krás naší planety už byla objevena a poté zaplavena a postupně devastována hordami lidí, kteří se často chovají stylem „po nás potopa“. Místní se pak z toho všeho snaží pouze dolovat maximum. Jenže když nechybí poptávka… (ceny v levném Mexiku kazí movití američtí turisté). A tak jsou docela reálné obavy, že to, co jsme před lety obdivovali, jednoduše zmizí, nebo už nebude tak atraktivní, případně se stane pro obyčejné lidi nedostupným. Nezbývá než doufat, že k tak černému scénáři nedojde...
 
Jirka Kaloč
 
Fotogalerie zde