Hastrman

První srpnový víkend jsme uskutečnili potápěčsko-cyklistický výlet na jezero

Helenesee u Frankfurtu nad Odrou...

Jezero, které bývalo v minulosti zaslíbeným terénem českých potápěčů, nám přichystalo hned několik překvapení. Při teplotě vzduchu 35 °C, bylo zanoření do sladké vody vyhřáté na 24 °C velmi příjemné, s čistotou vody to však bylo mnohem horší. Viditelnost 3 - 7 metrů sice neurazí, ale také neuchvátí. Možná na Katjasee bude viditelnost lepší, jenže tam se nedá ofiko potopit. Potápěčská báze je přesunuta na severní břeh na konec hlavní pláže. Potápění možné jen před bází, což je relativně nudný terén oživený několika atrakcemi. Za povolení 10 euro na den zde člověku dovolí ponory do max. 30 metrů.

Na štiky na kanále, nebo potopený les na Katjasee si našinec musí buť nechat zajít chuť, nebo se sem vypravit mimo sezonu a risknout ponory načerno..

Okolo vody i v kempu jsme zaznamenali posun spíš k horšímu, než k lepšímu: Na mnoha místech, kde býval zlatavý písek je bahno a pláže zarostlé rakosím. V kempu nepořádek na který jsme u dederonů nebyli zvyklí a v horkých dnech jsme objevili jediný stánek s občerstvením, kde “na přání” natočili pivo do skla. Soudruzi z NDR také zborili legendarni "chlastaci" hangár v kempu a místo po něm zeje prázdnotou. Pro nás, coby pamětníky, je Helena bez hangáru jako auto bez volantu…

Shrnuto: Helena již není pod vodou ani nad vodou tím, co bývala a je čím dál méně důvodů se sem vracet

 Boďa