Hastrman

Sveta Marina  a Gruenersee

Tradiční jarní výjezd do slaných vod Jadranu byl tentokrát spojen s intenzivním tréninkem a výcvikem kurzistů na CMAS P2. Bydlení u Zuzany opět nemělo chybu, počasí  sice občas pozlobilo, ale dovolilo nám úspěšné zvládání dvou ponorů denně. Voda nic moc: viditelnosti kolem 8 - 15 metrů nepatří na Marině k nejlepším. Voda svižná kolem 13 stupínků, jen vrstvička při hladině dokázala vyloudit na computerech sympatických 17 °C. Jojo ponory při nouzových výstupech a vynášení bezvládného partnera dávaly dávaly kurzistům zabrat, ale úspěšně se s nimi vypořádali. Navigace a vypouštění dekompresních bójí bylo po předchozím tréninku již rutinní záležitostí. Po večerech přicházela řadu teorie vhodně sladěná s grilováním. Zde je třeba poděkovat nekurzujícím členům výpravy za péči o naše žaludky.

V neděli  jsme vyrazili již kolem sedmé hodiny. Postupným cílem na cestě domů byla návštěva Gruenersee u Brucku. Bez naviganích problémů jsme jezero našli, nameldovali se na bázi a hurá do vody.  Vrchní vrstva byla poněkud zakalená, ale ve dvou metrech se již otevřel výhled do dálky, snad 20 - 30 metrů. Zákal nad námi připomínal zataženou oblohu s mraky, což třeba u lavičky na zelené louce v hloubce kolem 3 metrů vytvářelo fotogenické scenérie. Škoda, na fotografování jsme bohužel nebyli vybaveni. Voda měla nepříliš sympatických 6 stupínků. V mém DUIčku bylo fajn, zato  Pavel a Slávek v mokrých oblecích museli po krátké době nahrazovat tepelné ztráty chrabrostí. Dařilo se jim to až do 47 minuty ponoru! Šílenci! Postupně se vynořovaly ostatní zkřehlé postavičky v mokrých neoprenech. Po rozmrazovací proceduře se přesto všichni shodli: "stálo to za to!"

Tečkou za ponorem byla výborná Cremeknoblauchsuppe a horký čaj v místní restauraci.

11 hastrmanů tímto zdraví zbytek hastrmanní obce a těší se na další akce...

Boďa