Hastrman

Je sobota 12.07.2014 a na Horce končí kurz "Apnea Diver". Část výpravy spěchá domů, my s Jardou však hltáme kilometry dál na západ. V historickém městě Waldenburgu trávíme příjemný večer ve společnosti profesora místního gymnázia a kamaráda Uwe Bellmana, který - jakoby mimochodem - ovládá  češtinu...

Nedělní ráno se hlásí slunečními paprsky. Po vydatné snídani nás čeká pouhá stovka kilometrů. Navigace nás vede kolem Lipska, Halle a poblíž obce Löbejün v nudné rovině neomylně nachází nenápadnou vyvýšeninu s trojicí lomů. Místo jmen se lomové jámy jednoduše označují čísly. My si vybíráme "Kessel 1". Jednička je velice snadno přístupná a voda má podle referencí aktuálně nejlepší viditelnost. Absolvujeme povinné nameldování u šéfa základny. Za registraci inkasuje 7 eur na hlavu, což je přijatelné. Trochu nás udivuje, že ho nezajímají naše kvalifikační karty, a spokojí se jen se zápisem do "knihy hostů" bez jakéhokoliv ověření údajů. Ale to není náš problém - jdeme obhlédnout lom a připravit se na ponor. Bezprostředně u vody jsou k dispozici lavice k snadné montáži přístrojů a oblékání, je tu i přístřešek pro případ horšího počasí. Až sem lze zajet autem k vyložení těžké výstroje, pak je nutné uvolnit místo dalším a nechat vůz na blízkém parkovišti.

Zanoření mezi květy  leknínů a větvemi stromů evokuje pohodový, relaxační ponor. Tak se i stalo. Pozvolna padáme do spodního patra lomu. Svislé stěny lomu v hloubce kolem 15 metrů přecházejí v kamenné bloky a posléze mírně zvlněné dno porostlé travinami hloubce 16 - 18 metrů. Reference kolegů se potvrdily: viditelnost kolísá mezi osmi, místy až deseti metry! Před maskou se střídají pohledy na různou těžební techniku, která v hojném množství pokrývá dno. Některé vozíky jsou docela zachovalé, u jednoho docela snadno otáčíme koly. Zkoumáme důmyslně napojení nákladové vany na čtyřkolové podvozky. Je tu i spousta dalšího harampádí, které v zeleném porostu mezi holými kmeny a větvemi stromů tvoří malebné scenérie. Bohužel nemáme foťák, neboť můj Olympus jsem nedávno vykoupal ve slané vodě Jávského moře, a tak si tyto obrazy odneseme alespoň v paměti.

Obeplutí lomu se při obhlídce shora zdálo skoro nemožné, leč ve spodním patře se jeho obvod výrazně zmenšil.  V největší hloubce 20 metrů je trochu zakaleno, ale jinak fajn. I teplota 11 °C je vzhledem ke kvalitě našich podoveralů naprosto komfortní.  Po 70 minutách počítač hlásí přepnutí do dekompresního režimu. Stoupáme výš, teplota vody narůstá až k 19°C,  začíná nám být horko. Krátká dekomprese a ponor je u konce.

Balíme, krátká obhlídka dalších lomů a raději vyrážíme na cestu. Domů na kanape to máme přes 360 kilometrů!

Boďa + Jarda