Hastrman

Naše malá skupinka (já, Jitka a Pepa) se tentokrát vydala na průzkumnou akci pod rovník, na nejjižnější atol Malediv ADDU.

Přímý let z Mnichova na Male a pak malým letadélkem 630km jižněji na poslední ostrůvek Malediv GAN.

Resort Equator Village byl vybudován z bývalých kasáren ,,Britich Royal Air Force" v těsné blízkosti malého letiště.

Dobré ubytování v bungalowech , výborný kuchař , horko jak v pekle , vodička +30°C, krásné pláže a studené pivko , prostě Maledivy nikdy nezklamou.

Rychle se zapsat na potápěčské bázy a ráno hurá na ně !

Již při prvním ponoru jsme zjistili , že popisovaná drobná devastace korálů je daleko větší. Vlivem klimatického jevu ,,El Nino" s kombinací ,,tsunami" připomínají vnější i vnitřní reefy spíš hřbitov , kde v pásech několika stovek metrů není vůbec nic živého ! ? a tak nejlepší ponory byly ve vtokových kanálech , kde se proháněly manty , žraloci , barakudy , kranasové a ,,jateční" tuňáci s napoleónama.

V atolu leží v hloubce 33m také 140m dlouhý vrak britsté lodě torpédované v roce 1943 japonci ,,BRITISCH LOYALTY" . Loď leží na boku, již značně porostlá korály a je domovem velkých seskupení klípek a dalších rybek.

Přilehlé ostrůvky jsou propojeny silnicí a mosty a tak večerní projížďka na skůtru (néééé na kole ,,více Pepa") po vesničkách kde žijí místní obyvatelé a úžasných lagunách s prohřátou vodou , je příjemným završením našeho pobytu.

Tak kam příště ? ... Jaromír

Vážení potápníci a potápky,

dovolte mi, abych doplnil Jaromírovu krátkou reportáž o naší malé expedici na Addu Atol. Ten je nejjižnějším samosprávným celkem Malediv a nachází se několik stupňů pod rovníkem. Také jsme po přeletu rovníku, ještě na palubě letounu letecké společnosti Maldives obdrželi certifikát o jeho přeletu, chvála bohu, že bez námořnických zvyků páchaných na plavčících překračujících poprvé Severní polokouli.

Protože každá výprava pro mě končí až doma, kdy se opět přivítám mimo jiné i se svým čtyřnohým přítelem, chtěl bych tuto zprávu doplnit o výsledky jeho kontroly vynaložených nákladů na expedici.

Jak již někteří vědí, náš Ronánek, tak se jmenuje, je pes zvídavý a velmi důsledný. Je to prostě gauner s výrazem anděla.

Po mém příjezdu domů vyčmuchal peněženku s Evropskou měnou a platební kartou. Mince z ní vysypal do pelíšku, eura dvakrát přežvějknul a zmuchlaná vyplivnul (asi věděl, proč to dělá, tato měna mu leží v žaludku neboť je zarytým zastáncem tvrdé koruny).

Ani platební karta Visa jej příliš nezaujala, vzpomněl si pouze, že v mém raném věku konduktor ve vlaku procvakával jízdenku kleštičkama - to aby nemohla být použita opakovaně, a zanechal v ní dva otvory po tesáku a to přesně v prostoru nalisovaného čipu. Ještě následně přejel svými drobnými zoubky magnetický pásek, aby se ujistit, že karta již nikdy nebude zneužita, a to ani mými rodinnými příslušníky.

Když se přesvědčil, že peněženka již neobsahuje žádnou měnu ať v papírové podobě, či mincích (je zvyklý na úplatky pouze v naturální podobě), pustil se do peněženky stejně, jako když zlatokopové západu táhli na Klondajk, došly jim zásoby, a tak se pustili do svých kožených mokasínů.

Druhý den ráno se v něm přece jenom pohnulo svědomí a si řekl, že peněženku vrátí, že může i v budoucnosti posloužit jako zdroj prostředků sloužících k zaplacení jeho oblíbených granulí, a tak jí do pelíšku vyvrhnul.

Jeho útroby však pracují tak efektivně, že z kožené peněženky zbyl pouze nedefinovatelný cucek, zdánlivě připomínající vnitřní látkovou výplň peněženky a také kovový zip z části, kde se oddělují mince od papírové měny. Pravděpodobně byl přesvědčen, že dostatek železa již dostává ve formě vitamínů v rámci granulového výživného programu.

S očekáváním dalších Ronánkových nápadů po blížící se expedici BALI vás všechny srdečně zdraví

Pepa Veselý a boxer Ron