Hastrman

SAFAGA 29.12. 2012 až 5.1. 2013

Účastníci potápky: Pepa Veselý, Markéta a David Váňovi, Jirka Zakouřil, Jarda Kraj

Nepotápky: Eva Z. a Eva K.

Tušili jsme, že ani letošní vánoční svátky nebudou výjimkou a že to dříve nebo později musí přijít. Červík, co vytrvale nahlodává šedou kůru mozkovou. Záludná myšlenka, která nepřestává dotírat a brzy se promění v letenky. A taky že jo. V rámci okolního předvánočního shonu tudíž jako obvykle nebrouzdáme po obchoďácích, nýbrž po Internetu. Snažíme se zabookovat co nejbližší termín odletu za obyvateli Rudého moře, jež by nám nahradili nebožtíky kapry z Třeboně, chudáky, co brzy nenávratně zmizí v útrobách několika miliónů spoluobčanů. Hospodářská krize se ale opět projevila v plné míře. Letenky do Egypta beznadějně vyprodané. Další možnost až 29.12.2012. A světe, nediv se. Několik sedaček již obsazeno pasažéry z rodu Hastrman. Z našeho soukromého buddy Silvestra se tedy začíná klubat

hastrmanské veselí. A aby taky ne, když za tou celou náhodičkou vězí Pepa Veselý. Jede se tedy společně s ostatními kamarády do Safagy!

A nyní už jen suše mokrá fakta:

Absolvovali jsme 12 krásných ponorů z lodi, přičemž co ponor, to jiná lokalita s bohatými korálovými útesy a životem. V našich sítích vzpomínek uvízlo:

- mnoho kusů Puffer, Lionfish, rejnoků (Blue spotted stingray)

- pár kusů Stonefish, Scorpionfish, grouper a murén

- dva Napoleoni, jeden z nich pěkně narostlý macek (odhadem metr a půl), provokoval svojí krásou a připravil mne o dost vzduchu při pokusu ho pronásledovat. Přesto se chladnokrevně bez rozloučení zanořil do hlubiny. A to se tedy ve slušných napoleonských rodinách nedělá!

- jedna velká Crocodille Fish, jedna Barracuda

- klasické akvárko - Parrotfish, Butterflyfish, .. a mnoho dalších

Zvláštní úkazy:

Mořské želvy už jsou tak líné, že se plavou nažrat all-inclusive do přístavu, místo aby pracně lovily na volném moři a dělaly nám atraktivní společnost při ponorech. Spatřili jsme totiž dvě obří u mola těsně před podvečerním zakotvením. A chtěli jako jeden muž (mne nevyjímaje) skočit přes palubu.

Třešnička na dortu:

Absolutním vítězem se stali dva slušně vychovaní delfíni, kteří nás uvítali na začátku ponoru k vraku  Salem Express. Daleko větší rozruch způsobil fakt, že se v závěru ponoru připluli i rozloučit a ocitli se tak v naší bezprostřední blízkosti. Slzy dojetí nám natekly do masek, ale hlasité výkřiky radosti jsme si nechali až na palubu. Byl to úžasný zážitek a krásný začátek nového roku. Ale popravdě řečeno, delfíni jen zlehčili sílu okamžiku. Ponor k vraku Salem Express patřil k mým silnějším zážitkům vzhledem k uvědomění si tragického příběhu, jež se zde v roce 1991  během sedmi minut odehrál. Nebyl to pro mne tudíž klasický ponor, ale spíš pietní akt, mystická záležitost a důvod k zamyšlení.

No nekup to, aneb driftový ponor bez driftu:

Když zazněl příkaz "JUMP!", naskákali jsme vzorně do avízovaného proudu a loď nás správně v jeho předpokládaném směru a rychlosti  opustila. Vše tedy proběhlo přesně podle plánu a v souladu s předcházejícím breefingem. Až na to, že po zanoření celé skupiny a následném srazu u mořského dna nikdo tak nějak nedriftoval. A když náš buddy tým (tj. Markéta a David) na konci ponoru dorazil samostatně dle kompasu k naší lodi a zahájil safety stop, lodní šroub se zčistajasna roztočil a loď odjela. Nebyla to naše loď. Naštěstí se další zanořené schůdky objevily po pár desítkách metrů dál. Lezu na ně, podávám své ploutve naší posádce. Ale nebyla to naše posádka, nebyly to naše schůdky. Napotřetí a po dalších pár desítkách metrů plavání už to ale vyšlo!

Co tě nezabije, to tě posílí:

Jirka bezprostředně po prvním dni potápění napaden virem rýmička a horečka. Pepa získal během prvních dní pobytu nejvěrnějšího buddyho, jakého kdy v životě mohl mít. Doprovázel ho spolehlivě nejen při každém ponoru, ale také na každém kroku. Jmenoval se Faraon. David napaden těsně před závěrečnými ponory rovněž virem rýmička, ale rozhodl se pro strategii - utopit bacila. Zhroutil se za ten hrůzný čin až doma. Markéta pronásledována Faraonem v letadle při cestě zpět. Dala by toho času celé své království, krále a tři prince za to, aby byla po dobu letu na otevřeném moři a v nepropustné vrstvě neoprenu. Nemluvě o pásmech se zvýšenou turbulencí, kdy povinnost pasažéra je sedět na místě a být připoután popruhem!! A i když pasažér ze závažných důvodů neuposlechne, stejně ho letušky vyženou zpět na místo. Zajímalo by mne, jaký mají letušky další instrukce pro případ, kdyby se pasažér náhle  .. posadil třeba na podlahu a ne na místo jemu určené. ( Pepo! .. nevíš náhodou, jaké mají ty nekompromisní letušky další instrukce ? )

Lákadlo pro ostatní potápky, aneb povětrnostní podmínky na přelomu prosince a ledna:

- pošmourno i slunečno, ale stále větrno, zvlněná hladina, občas proudy

- po ponoru a sundání mokrého neoprenu je ve větru kláda jako blázen, záchranou je poctivý kulich, teplé spodní prádlo a pokud máte štěstí, tak vyhřátý buddy

- vylidněno, tudíž klid, loď máme většinou skoro sami pro sebe!

- mimo sezónu poznáte mraky bezva lidí, kterým nevadí pošmourno a větrno

- ostré slunce, bezvětří a hladina jako vyleštěná se zjeví přesně v den odletu. Tak jako se to stalo i nám.

To celé je dostatečný důvod k tomu, proč jet za rok zase :-)

Markéta V.

Foto David V.

Pár dalších fotek najdete zde:

http://picasaweb.google.com/108232204148739141080/2013SAFAGA