Hastrman

Ten starej blázen mi snad fakt uplave!!! Zabírám do ploutví ze všech sil, přesto mi Bóďa mizí v kalné vodě přede mnou, jako bych stál na místě. Lom Barbora, sobota 26. 7. 2014, hloubka 46 metrů, teplota vody cca 5°C. Podívám se na vodící lano těsně pod sebou a – stojím na místě! Já opravdu stojím! Jak je to jen možný?

Tuhle akci na lom Barbora plánujeme již od pondělka. Na moje SOS – v Hradišti je o víkendu pouť, tak potřebuju zmizet! – reaguje Bóďa přiměřeně: ihned ruší část rodinné oslavy a posílá plánek lomu s neuvěřitelně plným polygonem atrakcí od 5 do 54 metrů. Je rozhodnuto. Ještě se osobně snažím přesvědčit dvě krásné pražské potápěčky Radku a Markétu ke spoluúčasti, ale moje kouzlo venkovského chlapce prostých poměrů a mysli na to zjevně nestačí. V sobotu ráno vyrážíme s vteřinovou přesností směr Teplice. Zapomenutá baterka nás nijak nezaskočí, bleskově otáčíme zpět na MH a o půl hodiny později již opět překračujeme hranice MB a míříme na Teplice. Cesta na radiálních pneumatikách rychle utíká a v deset vykládáme naše nádobíčko na luxusní plovoucí plošině lomu Barbora. Jsme tady první, je krásně. Brífink nad mapkami polygonu, jejich zatavenou verzi strkáme do kapes sucháčů a hurá do vody!

Krátký signál ok a padáme podél lana do hloubky: plošina 5m - keson 10m - hrazda 23m - stan 30m. Dál už lano chybí, padáme dál a doufáme, že se nám podaří najít člun a sud v 54 metrech. Luxujeme dno, viditelnost se hodně mění, chvílemi je vidět na metr. Přesto nacházíme křížení lan a vydáváme se k dalším atrakcím.

Je mi jasný, že mám problém! Snažím se rukou nahmatat kde a cítím, že mě zezadu něco táhne za cívku dekošky. Baterkou signalizuju problém, Bóďa se otáčí, signalizuje ok a ukazuje směr vpřed. Moje zoufalé mávání rukama zjevně považuje za osobitý projev radosti z okolní vody. No přece tady nezůstanu! Uvědomuju si mraky bublin kolem sebe - začínám ventilovat. Hlavně klid a myslet na něco hodně příjemného. Představuju si tři nahatý, krásný a prsatý blondýnky, jak se opalují na molu. To zabírá, jako vždycky. Uklidňuju se a ze všech sil zabírám dopředu. Chytám konec Bóďovi ploutve a trhem si ho přemísťuju k sobě. Tak kamaráde, nikam! Jára Pružina má problém! Teď už Bóďa chápe, že se něco děje a snaží se mě vyprostit. Já čekám, ke třem blondýnám přidávám čtvrtou a pátou. Pohoda, jsem vyproštěn. Pomalu pokračujeme v ponoru a kromě průjmu, zaseklého ventilu inflátoru a tří křečí do pravé nohy nás už nic neruší…

Balíme věci. Ještě krátce navštívíme základnu a školicí středisko CMASu a pak vyrážíme na Boleslav. Zajímavá zkušenost. Viditelnost nic moc, příhoda s uvíznutím, průjem, křeče, zaseklý ventil - mě se to přesto líbilo. Určitě se sem ještě vrátím. Uvědomuju si, jaké mám štěstí na parťáka, skvělého potápěče i kamaráda. V duchu si říkám, že mu za to chci nějak poděkovat. Takže teď: díky Bóďo, za tvoje nadšení pro potápění a za tvou trpělivost se mnou i s ostatními!!!

Jarda Vaněk Pružina