Nahrávám...Listopadový Borek
Autor: Bohumir Kuhn8.12. 2017
Poslední víkend v listopadu absolvujeme povinný instruktorský seminář nedaleko Brna. Zpáteční cesta vede kolem Golčova Jeníkova a bylo by hříchem nenavštívit nedaleký lom Borek...
Navzdory nevábné předpovědi mám počasí přeje a za mraky vykukuje slunce. Na lomu je kupodivu poloprázdno. Vstupné 100 Kč nás opravňuje k použití připravených panelových profilů plnících funkci stolů k nastrojení přístrojů, k neomezenému použití nedaleké kadibudky a nerušenému zanoření...
Voda od naší minulé návštěvy opět stoupla a zaplavila další kus příjezdové cesty. Slušná viditelnost nám usnadňuje orientaci. Plaveme k hraně, kde se dno lomí a spadá do prvního těžebního patra v hloubce 20 metrů. Tady je vidět znatelně líp. Míjíme Wartburg a míříme ke druhému zlomu. Palec dolů zahajuje volný pád na dno v hloubce 30 metrů. U paty stěny si prohlédneme kloubový Ikarus, který sem spustil předchozí nájemce lomu Miloš Pilař. Stále je dostatek přirozeného světla, jen viditelnost se horší na 4 – 5 metrů, zatímco u severní stěny místy dosahovala až deset metrů. Teploměr ukazuje stále pěkných 8 °C - v sucháči je to na pohodu. Pro jistotu vytáhneme kompas a po druhé straně lomu mezi potopenými stromy pátráme po rybách. Štiky a sumci se nám tentokrát vyhýbají, přesto se po 55 minutách vynořujeme spokojení. V hlavě se rodí nápad zajet sem za dva týdny znovu. Většina potápek totiž bude masově kalit vodu na Americe, a tady by mohla být „Havaj“. Uvidíme…
Boďa + Míra Hodaň
26.11.2017
Navzdory nevábné předpovědi mám počasí přeje a za mraky vykukuje slunce. Na lomu je kupodivu poloprázdno. Vstupné 100 Kč nás opravňuje k použití připravených panelových profilů plnících funkci stolů k nastrojení přístrojů, k neomezenému použití nedaleké kadibudky a nerušenému zanoření...
Voda od naší minulé návštěvy opět stoupla a zaplavila další kus příjezdové cesty. Slušná viditelnost nám usnadňuje orientaci. Plaveme k hraně, kde se dno lomí a spadá do prvního těžebního patra v hloubce 20 metrů. Tady je vidět znatelně líp. Míjíme Wartburg a míříme ke druhému zlomu. Palec dolů zahajuje volný pád na dno v hloubce 30 metrů. U paty stěny si prohlédneme kloubový Ikarus, který sem spustil předchozí nájemce lomu Miloš Pilař. Stále je dostatek přirozeného světla, jen viditelnost se horší na 4 – 5 metrů, zatímco u severní stěny místy dosahovala až deset metrů. Teploměr ukazuje stále pěkných 8 °C - v sucháči je to na pohodu. Pro jistotu vytáhneme kompas a po druhé straně lomu mezi potopenými stromy pátráme po rybách. Štiky a sumci se nám tentokrát vyhýbají, přesto se po 55 minutách vynořujeme spokojení. V hlavě se rodí nápad zajet sem za dva týdny znovu. Většina potápek totiž bude masově kalit vodu na Americe, a tady by mohla být „Havaj“. Uvidíme…
Boďa + Míra Hodaň
26.11.2017