Pospícháme, abychom byli na lomu mezi prvními. Je první lednový termín, a tak očekáváme davy vody chtivých potápek.
Na lomu je mlha, ale když se rozkoukáme, u lavic se soukají do sucháčů jen tři potápěči. Paráda! Rychle se strojíme a prolamujeme slabou ledovou krustu. Voda je opět o trochu chladnější 3 - 4 °C. Odtávání ledu u břehů se podepsalo na kolísavé viditelnosti. Ta dosahuje u vstupu pěkné 2 metry, zato dál je místy nechutných 10 metrů! Plato ve 12 metrech, stěna, autobus, na protější straně jachta, a pak kajak. Kolečko kolem lomu uzavřeme u zrcadla, ale nechce se nám ještě z vody. Krátký výlet k budce střelmistra, kde je mimochodem nebývale skvělá viditelnost. V 60. minutě končíme ponor, odhodíme přístroje, serveme ze sebe sucháče a hup do vyhřáté sauny. Na teploměru je příjemných 94 °C. Když se dostatečně nabažíme tepla, ozve se žaludek. Balíme a u teplého vývaru v bistru Na Kumburáku konstatujeme: „Na světě je tak krásně!“. Škoda jen, že z hastrmanů jsme u vody byli jen my dva... tak snad příště...
 
Boďa + David
6.1.2018
 <a href="/galerie/r/horko-na-rumchalpe" target=_self>Foto v galerii ZDE</a>