Hastrman - Reportáže

Nahrávám...

Reportáže

Zabargad 2021

Naše další cesta za potápěním v tomto covidovém roce vedla opět do Egypta. Tentokrát však na safari Zabargad a Rocky Island. Před vlastní cestou, kromě sbalení potápěčské výstroje a několika nezbytných svršků, jsme museli absolvovat PCR Covid test. Na letišti v Marsa Alam nás očekával náš potápěčský průvodce Shams a po absolvování asi hodinové cesty autokarem do přístavu Marsa Alam jsme se nalodili na Heaven Rubin. Další den ráno jsme vyrazili na první náš ponor na Marsa Shona (pro většinu z účastníků to byl vůbec první ponor po téměř dvouletém potápěčském půstu). Další dny už nás čekali tři denní a jeden noční ponor, kromě rezervace Zabargad a Rocky, kde nejsou noční ponory povoleny a poslední den před odletem jsme zakončili ranním ponorem opět na Marsa Shona v blízkosti přístaviště lodí.

Celý program byl upraven v důsledku povinného testování na Covid před návratem do Česka. To jsme absolvovali poslední den pobytu v pátek, kdy nám byly odebrány vzorky na antigenní test přímo na lodi. Jelikož jsme byli všichni negativní, mohli jsme začít balit a připravit se na sobotní ranní návrat do vlasti.

Ještě pár slov k vlastnímu potápění. Voda v období poloviny května měla krásných 24 až 26 °C. I po vynoření na nás čekalo sluníčko se svými maximy 30-35 °C, takže pohoda. Těch 19 plánovaných ponorů snad nedal nikdo. Myslím, že nejvíce se k tomu přiblížila hastrmanka Zdena se svými 18 ponory. I to stojí za pochvalu, já jsem vynechal noční ponory a potom až ten úplně poslední. Vedle krásných korálových zahrad Shaab Claudia byly fascinující ponory v korálových skalních bludištích na lokalitě El Malahi i jeskyně na Zabargad Island.

Pepa Veselý

Pokud si chcete prohlédnout foto z pobytu nad i pod vodou, otevřete si odkaz:

SAFARI - ZABARGAD & ROCKY 2021 – joves – album na Rajčeti (idnes.cz)

Repete na Borku

Dvě akce s krátkým odstupem na stejné lokalitě? Důvodů bylo hned několik...

Únorový Borek proběhl dle kovidového scénáře tak trochu “v utajení”. Slunečné počasí, na lomu jsme byli téměř sami, místo volné hladiny bílý led, a pod ním nádherně čistá hlubina, jejíž obyvatele dosud nic nerušilo ze zimní letargie. Potápění pod ledem má svoji specifickou atmosféru, jen je nutné s smířit s nutností použít vodicí lana. To sice omezí akční rádius, kvůli bezpečnosti však nelze dělat kompromisy. Zapomenutý reel proto znamenal stopku pro jednoho z nás :-(

Na základně nás potěšil dostatek míst k přestrojení a vůbec máme pocit, že zázemí je lepší, než bývalo v minulosti. Vstupné 100 Kč, vzhledem ke kvalitě vody i zázemí, nám připadá seriózní.

Foto zde:

Prvomájový Borek opět sliboval pěkné počasí, a tak jsme v euforii připravovaného rozvolnění vyrazili znovu. Raději jsme si přivstali, abychom na lomu byli s dostatečným předstihem, a dobře jsme udělali. V okamžiku otevření vstupní závory úderem deváté stála na příjezdové cestě fronta asi 25 automobilů plných zanořeníchtivých potápěčů! Bez otálení jsme naskákali do gumy a proluli potopenými vraty do volné vody mezi prvními. Místo tradičního průběhu ponoru - zanoření k vraku Wartburgu, pak k ponorce Stejskanik a sestupu do spodního patra k Ikarusu na dně v hloubce 33 metrů jsme tentokrát zvolili jakousi okružní cestu. Obkroužili jsme lom ve střední hloubce na hraně spodního plata kolem 20 metrů. Teplota vody s každým metrem rapidně klesala a ustálila se na 5°C. V tomto “patře” lomu je podstaně méně ryb, hejna okounů se proháněla výš ve větvích potopených stromů podél zatopené cesty a na štiku jsme narazili až při návratu poblíž hladiny. Užívali jsme si stav beztíže v třírozměrném prostoru, neboť viditelnost byla i po nedávném tání ledu víc, než dobrá. Místy dosahovala 10, možná 12 metrů! Marcel z místní základny nám vysvětlil, proč ve zdejším lomu bývá takřka pravidelně výborná viditelnost. Má ji prý na svědomí složení místní horniny. Těžil se tu serpentinit (hadec), což je hornina s vysokým obsahem hořčíku.

Obeplutí lomu při jeho rozměrech vydalo na téměř hodinový ponor. Přesto se nám z vody nechtělo. Už se těšíme na další ponory v této parádní lokalitě…

Boďa, Mirek, Venca a Jarda

Akce Safaga 2021

Akce SAFAGA 2021

NAŠE PRVNÍ COVIDOVÁ cesta k moři se uskutečnila od 10. do 17. dubna 2021. Ještě než jsme mohli smočit neoprény ve vodách Rudého moře v Safaze, absolvovali jsme před vlastním odletem testy na Covid. Ti, kteří měli pouze antigenní test, absolvovali po příletu do Hurghády ještě jedno šťourání do nosu na PCR test a pak už hurá do hotelu a k vodě.

V Egyptě nás přivítal silný vítr a tak první den potápění byl kvůli zákazu výjezdu lodí zrušen. Nicméně ostatní dny už splnily naše očekávání. Šnorchlařka Pavla sledovala, jak se ostatní bublinkáří noří do 22 °C teplého nebo chcete-li studeného moře. Ti co dali přednost 5 mm neprénu byli po celý týden pobytu vítězi, ti ostatní a zejména Robert se svým 1 mm ONANO klepal kosu. Jiřík si na nádherné lokalitě Tobia Arba vyzkoušel frýčko. Místní obyvatelé reefu jako byli čtverzubci, murény, trnuchy, obrovská ropušnice, perutýni a další s údivem pozorovali, co se jim to tam stěhuje za žlutou nestvůru. Nakonec ho však také přijali mezi sebe jako sobě rovného.
Uskutečnili jsme celkem 8 ponorů a mezi ty nejhezčí lze zařadit dva ponory na Panoráma reefu a potom i ponor na lokalitě Tobia Soraya. Dva dny před odletem jsme v ranních hodinách odcestovali do Hurghády na test PCR. V poledne jsme se však už chystali na výjezd na moře. Poslední den, tak jako obvykle, byl vyhrazen opékání se na slunci při příjemné teplotě vzduchu 32°C.

No a Pavel oslavil v Safaze své 70-té narozeniny. On měl vlastně 71, ale celý předchozí rok jsme se nikde v hospodě k oslavě kvůli COVID19 nemohli sejít a tak se slavilo jubileum s ročním zpožděním, nicméně v den narození. Tak Pavle, hodně zdraví a pohody ještě jednou od všech kamarádů od vody.

Naše malá skupina jednoho břehouše, dvou šnorchlařů a osmi bublemakerů prožila na břehu Rudého moře týden plný krásných zážitků. Tak na podzim, v říjnu, opět na shledanou ve slaných vodách egyptské Safagy.

Fotogalerie zde: http://joves.rajce.idnes.cz/SHAMS_SAFAGA_DUBEN_2021/

Zatopený lom Žernovka

První akcí roku 2021 byl ponor na lomu Žernovka, který nám dosud jaksi unikal z hledáčku vhodných terénů.

Lom se nachází v prostoru mezi Říčany u Prahy a Kostelcem nad Čenými lesy u hlavní silnice vedoucí Žernovky směrem na obec Štíhlice.

Na lokalitě není žádná obsluha, funguje zde samoobslužný vchod s kódovým zámkem. Věci z auta se k vodě nosí pouze 10 m. Plato na fotce je jediný přístup do vody a skýtá dostatek místa pro maximálně čtyři potápěče. Přímo pod vstupem je hloubka 12 metrů a největší hloubka 18 m je zhruba uprostřed lomu označená červenou bojí. Lom tvoří několik pater, většinou jsou zde kolmé stěny spadající přímo do hloubky. Na dně se povaluje různé harampádí, k vidění je loďka, kus auta, na šutrech jsou škebličky. Před ukončením našeho ponoru nám poblíž plata pózovaly dvě pěkné štiky. Venda filmoval, tak se těšíme na výsledek, i když mu viditelnost asi 3 m moc nepřála. Počasí nebylo nic moc, ale co by člověk v druhé půlce ledna čekal. Celkový dojem byl dobrý.

Mirek a Vašek

Foto z akce

Zářijové rojení

Téměř dvacítka hastrmanů, jejich doprovodu i kolegů z jiných klubů si tak trochu neplánovaně začátkem září vyrazila vymáchat vercajk do tradičního lomu u Drážďan. Samozřejmě nezůstalo jen u potápění...
Do vody o 7°C (tedy až v hloubkách pod 30 metrů) se někteří odhodlali pouze v sucháči, ti odvážnější se zanořili jen tak na lehko v mokrém motivováni velkým absťákem z letošního nedostatku ponorů. Ten se zřejmě ještě protáhne minimálně do půlky příštího roku, i když moc rád bych se mýlil... A jak bylo? Počasí se nedá poručit - bylo hnusně, chvilkami pršelo a večer se do nás dala zima. Kemp byl navíc úplně plný hlučných instruktorů a kurzistů od PADI, kteří si bez špetky ohleduplnosti pouštěli nahlas neposlouchatelný „sračky“ do dvou do rána. Přesto jsme si akci náramně užili. Dva pohodové ponory v temných, studených, ale překvapivě čistých vodách lomu nás příjemně naladily na večerní grilovačku. Tradiční sud Bernarda jsme během odpoledne vytáhli jak malinu, naštěstí byl po ruce další. Při posezení jsme pak probrali všechny „důležité“ věci od covidu, přes počasí až po plány na další akce, které se - doufejme - podaří zrealizovat. Zavzpomínali jsme i na Jaromírka, který nás již bohužel nepobaví svým neopakovatelným humorem a osobitými hláškami.
Po příjemně strávené sobotě, lehce promrzlé noci (tedy jak u koho) jsme se v neděli za podstatně lepšího počasí vraceli domů. V optimistické náladě jsme si slíbili, že se sem ještě v půlce října vrátíme. To jsme ještě netušili, že se budeme muset modlit, aby nám covid, respektive jeho dokonalé P.R., do našich plánů nehodil vidle. Uvidíme...

Foto zde...

Attersee pod vodou i na kole

Po rychlé domluvě vyrážíme na tuplovaně prodloužený víkend do Seefeldu na rakouském jezeře Attersee. Parádní voda tam bývá skoro vždycky a je to skvělé místo i pro nepotápěče.

Lákavé jsou cyklovýlety kolem jezera a mnoho dalších cílů v oblasti Solné komory. Kdo nechce sportovat, může se věnovat koupání, relaxaci u vody, lenošení u karavanu nebo grilování pochoutek. O perfektní počasí se nám postaral Svatý Petr - co víc jsme si mohli přát?
Přímo v kempu u hotelu Fötinger je potápěčská základna. Přístup na ní máme jako hosté zdarma. Pouhých 50 metrů od karavanu je dřevěné molo. Po schůdkách se dá sestoupit přímo na jedinečnou lokalitu - podvodní polygon výcvikového střediska unikátní v celém Rakousku. Složen je z 11 výcvikových plošin v hloubkách od 5 do 40 metrů propojených lany. U hlavních plošin v 5, 10, 20 a 30 metrech jsou navíc umístěny plastové kupole, do kterých je v pravidelných intervalech vháněn čerstvý vzduch. Můžete si tam v klidu promluvit se svým partnerem, při výcviku zadat pokyny cvikýřům, probrat další plán ponoru atd., aniž by bylo nutné se vynořit. Pokec ve 30 metrech je zážitek, který jsme si nenechali ujít. Místní voda je poněkud „svižná“. Počítejte s tím, že od hloubky 30 metrů budete jako v lednici I když to někteří odolní jedinci v mokrém oblečku na sobě nedají znát, suchý oblek je jasnou volbou,
Využili jsme služeb základny, která nabízí veškeré zázemí a zejména plnění přístrojů. To je zde samoobslužné, a navíc velmi levné. 1 litr vzduchu na 200 barů vyjde zhruba na 50 centů. Za 15 l lahev tedy zaplatíte něco přes 7 eur! K potápění (vedle vstupu do areálu kempu) není třeba žádné povolení, nikdo nekontroluje „kartičky“ nebo platnost lékařské prohlídky. Počítá se prostě s tím, že každý je zodpovědný sám za sebe, žádná buzerace, omezení, a to se nám to líbí. Určitě jsme zde nebyli naposledy...
Foto v galerii zde
Boďa

Hastrmanní rojení 2020

Covid-19, přesněji řečeno čínská sra*ka si vyžádala svou daň. Nejenže se podepsala na výrazném zdražení potápění a dalších služeb, ale způsobila, že se stovky potenciálních zájemců musí být odmítnuti a do vody se nedostanou. Do odvolání smí totiž lom denně navštívit jen imitovaný počet osob. Již v květnu, kdy nám byl vstup na „jarní rojení“ zamítnut, jsme po oboustranném ujasnění situace odeslali oficiální žádost a v předstihu dodali jmenné seznamy s adresami...

...a povedlo se! Počasí vyšlo na jedničku a voda, jak bývá na Horce pravidlem, nezklamala. V okrajových částech lomu se daří vysazeným rostlinám, které v záplavě slunečních paprsků vytvářely barevnou kulisu a přirozený revír pro štiky. Místní žraloci se stále drží poněkud hlouběji ve svém teritoriu. Od hloubky kolem 25 metrů je stabilní, osvěžující teplota 7 °C a viditelnost kolem 8, někteří tvrdí i 10 metrů - co víc si přát?
Hladina je opět o trochu výš, než při naší loňské akci. V díře v nejhlubším místě lomu jsme naměřili 36,8 metrů, přičemž hloubkoměr neležel na dně. Lze tedy tvrdit, že max. hloubka lomu je dnes 37 metrů! Proč zdůrazňuji 37 metrů? Je to totiž přesně o 10 metrů víc, než před dvaadvaceti lety, kdy jsem na stejném místě naměřil hloubku 27 metrů.

Koupání, opalování, grilování a zábava do pozdních večerních hodin. Tentokrát se neopakovalo faux pas s nedostatkem rezavého moku - druhý sud padl teprve druhý den před odjezdem. Bylo fajn a už se těšíme na „rojení“ v roce 2021

Foto zde

Hřmění na Borku

Z „jarního rojení“ se vyklubal sraz spíše komorního ladění. Navzdory nepříliš optimistické předpovědi počasí se na lomu sešla desítka Hastrmanů a spřízněných duší...

Potápění na Borku vždy patří k tomu lepšímu, co české lomy nabízejí, a ani tentokrát nezklamal. Předchozí deště se sice trochu podepsaly na kolísavé viditelnosti. Pohybovala se od nuly na vstupní cestě až k místy do 8 metrům. Dalo se tak v pohodě fotografovat místní faunu a navštívit většinu známých atrakcí lomu. Ty ve spodním patře kolem 30 metrů však byly vyhrazeny jen pro otužilé, pro které je 5°C jen příjemným ochlazením. Kdo se zrovna nepotápěl, mohl v plavkách slézt po skále k hladině a předvést svižné proplavání.
Po ponorech a zaplavání nastal nejlepší čas na grilování a soudek Bernarda. Odpoledne se začaly stahovat mraky, v dálce zahřmělo a vítr zesílil. Někteří moudře odjeli a zbytek skupiny se jal fixovat přístřešek, aby se dalo v relativním klidu „konzumovat“. Hromy a blesky naštěstí řádily o kousek dál, pouze silný déšť nás před půlnocí donutil schovat to nejcennější - sud i pípu - přímo do karavanu. Netušili jsme, že ve stejném okamžiku o pár desítek kilometrů od nás, na Chrudimsku, lidé bojují s přívalovými dešti a bleskovými záplavami.
Nedělní probuzení se již konalo bez deště, ale v ranním vlhku se nikdo do vody zrovna nehrnul. Pramalé vyhlídky na slunce nás přiměly k balení a předčasnému odjezdu. Jen Slávek Frumar zachraňoval situaci a ponořil se po oba víkendové dny. Příště snad bude líp :-)

Foto zde

Borek v době Korony

Je krásné sobotní ráno těsně před devátou. Kvůli virovému sajrajtu, kterým nás i celý svět obdarovali soudruzi z Číny, je stále vyhlášen „nouzový stav“. Platí omezení pohybu, aby se lidé neshlukovali, platí i doporučení vynechat potápěčské aktivity. Doporučení není zákaz, a tak se před uzamčenou vstupní bránou do lomu Borek postupně řadí několik aut s tuctem ponoru chtivých potápěčů. Přijíždí Radek Houfek - provozovatel základny - a podle předem připraveného jmenného seznamu kontroluje účast. Dovnitř pouští jen limitovaný počet objednaných potápek - ostatní holt mají smůlu...

Vyložení materiálu, smontování přístrojů, nasoukání do sucháčů a hurá do vody. Bohužel vše se děje během krátké chvíle, každý chce být co nejdřív ve vodě. U vstupu se voda okamžitě kalí, ale za plotem, který je nyní asi 2 metry hluboko už vidíme na 5 metrů. Kontrolní pohled na počítač odhaluje drobný problém - na displeji bliká „low battery“. Je mi jasné, že se mnou od této chvíle přestává komunikovat. Co naplat, potápěli jsme se řadu let bez počítačů, často i bez hloubkoměru, manometru a hodinek, tak to půjde i nyní...
Vašek zůstává v pravé části lomu, aby v potopených stromech v klidu filmoval hemžení pod vodou. My s Mírou to zalomíme do středního patra ve 20 metrech k potopenému automobilu. Na to, jak dlouhou dobu leží pod vodou, se dá stále poznat, že jde o Wartburg. Plaveme po planině k jihu a vyhlížíme další zlom. Tam už je parádní viditelnost, místy odhadujeme až 8 metrů! Signál a příjemným volným pádem klesáme do nejnižšího patra lomu kolem 30 metrů. Tady někde býval vrtulník, který později Miloš Pilař převezl na jeho lom Mokrýšov - škoda. O kus dál se před námi vynořuje silueta zádi autobusu Ikarus. To je asi nejoblíbenější atrakce místního lomu. Nechápu, jak se Milošovi podařilo usadit jej v hloubce 32 metrů pěkně na kola. Viditelnost se pohybuje kolem 4 - 5 metrů. Zkontrolujeme, zda je řidič (respektive jeho maketa) na svém místě a otáčíme se zpět. Počítač stále nekomunikuje, tak neznám aktuální teplotu okolní vody. Odhaduji kolem 5 stupňů. Pozvolným výstupem podél skalní stěny se obloukem přemístíme do západní části lomu, chvíli levitujeme nad hranou zlomu a díky snad osmimetrové viditelnosti se kocháme podvodní krajinou. Objevují se stromy, sem tam proplave rybička. Sluneční paprsky pronikající pod hladinu evokují pocit tepla. Není kam spěchat, vzduchu je ještě dost, přesto pomalu míříme k výstupu. Tam směřuje i linka natažená na dně, takže zabloudit se nedá - tedy až k potopenému plotu, dál už linka chybí a není vidět vlastní ruku. Slastný stav bez tíže končí, naštěstí místa k odložení těžké výstroje jsou na dosah ruky. Finální tečkou za pohodovým ponorem je dekompresní pivo...

Od vody zdraví Boďa, Míra a Vašek

Foto zde...

Silvestrovská Rumchalpa

Díky vstřícnosti vedení potápěčské základny Rumchalpa se nám na „exponovaný termín“, doslova několik hodin před vypuknutím silvestrovského veselí, podařilo pro hastrmany pronajmout celý lom. Tato krásná, a především blízká lokalita se v zimních měsících návštěvníkům otevírá pouze o sobotách...

Po desáté dopolední na lomu sešel asi tucet hastrmanů. Slunečné počasí nás sice nevítalo, bylo trochu pošmourno a po sněhu či ledu ani stopy. První pohled na vodu však dával tušit, že nám Rumchalpa na závěr roku nachystala příjemný zážitek. Teplota vody na hladině byla kolem 2 - 3 °C, později v hloubce se ukazatel teploty ustálil na hodnotě 4°C. Tomu odpovídaly i délky ponorů. Zatímco „mokří hastrmani“ dali kolem 15 minut - 25 minut, „suší hastrmani“ strávili v relativním komfortu pod vodou 45 minut. Viditelnost na hladině kolem 2 - 3 metrů se v hloubce postupně lepšila místy až na slušné 4 metry. Známý neproniknutelný zákal, který většinou limituje maximální hloubku ponoru, tentokrát začínal až ve 14 metrech. Lom tak bylo možné obkroužit v hloubce kolem 13 metrů a výrazně si tím zkrátit trasu potřebnou k jeho obeplavání. A co jsme viděli? Vedle běžných plotic, okounů (z nichž jeden byl mimořádných rozměrů) a štik prakticky všichni potkali jednoho, dva, a někteří i tři sumce z nichž největší měl odhadem jeden a půl metru délky!
Někteří hastrmani i jejich doprovody nepohrdli tepelnou lázní v podobě sauny. Že prohřátí zkřehlého těla po ponoru v chladné vodě přijde vhod, to asi není třeba komentovat, jen ochlazovací fázi saunování většina nenápadně vynechala a spokojila se s pobytem na svěžím vzduchu. Skoku do ledové vody se odvážil jen Patrik - holt nerozvážné mládí :-)
Příjemné dopoledne jsme zakončili tradičním posezením v bistru Na Kumburáku a pak už hajdy domů přivítat a oslavit nový rok 2020.

Boďa
Foto z akce zde...

Viděl´s toho žraloka…?

Egypt, Jižní Safari, 9.-15. listopadu 2019

Díky jarní nabídce klubu Top Dive zamířila poslední výprava hastrmanů v roce 2019 do Egypta, konkrétně na loď Heaven Rubin kotvící v „přístavišti“ Marsa Alam. S ní jsme se pak týden plavili ve vodách jižního Egypta. Program akce byl jeden jediný – potápění. Absolvovali jsme tři až čtyři ponory (noční) denně, jinak se odpočívalo na palubě.
Deset členů naší „hastrmanské“ výpravy a k tomu dalších patnáct z jiné skupiny plus vždy ochotná posádka tvořilo osazenstvo „Nebeského rubínu“. Více lidí by se na loď už nevešlo, a tak jsme si celý týden lezli trochu „po hlavách…“ Zvláště prostor na odpočinkové horní palubě byl občas lehce přeplněn a také jídelna při snídaních, obědech i večeřích doslova praskala ve švech. Jinak celkem luxusní loď s útulnými kajutami nabízela více než solidní komfort (pochválit musím zejména výtečnou kuchyni), který trochu kazilo neustálé vypínání klimatizace. Zejména v noci to bylo vyčerpávající. Kvůli tomu nikdo neměl problém vstávat s budíčkem v 6.00 a možná i proto byla také účast na ranních ponorech o sedmé většinou stoprocentní. A tyto ponory byly také díky potemnělým hlubinám, do kterých se pomalu ale jistě vkrádaly první paprsky slunce většinou nejkrásnější…
„Po hlavách“ jsme si nelezli jen na lodi ale i při některých ponorech. Zvláště ten první v odlehlé oblasti Abu Fandira, která leží na hranici Egypta a Sudánu, byl značně demotivující. Původně jsme se těšili na objevování opuštěných podvodních krás, jenže ve stejnou chvíli se pro tu samou věc rozhodli divemastři ze dvou lodí. Jediným cílem ponoru byla jinak úžasná korálová věž zvedající se ze dna asi v 25 metrech. Dovedete si představit, když se v tak malém prostoru sejde okolo 50 potápěčů …? Doteď nevím, jestli to byla náhoda nebo záměr našeho divemastera M. Shamse, který nás den předtím od výletu do oblasti Abu Fandira zrazoval, aby pak mohl říkat: „Vidíte, já vám to říkal.“
Jinak jsme zažili nádherné ponory. I když se listopadové slunce většinou schovávalo za mraky, bylo po celý týden teplo. Vítr nás až na výjimky netrápil a voda měla příjemných 27-28°C. Proudy byly většinou příznivé a stále se bylo na co dívat. Zvláště množství, rozmanitost a barevnost korálů, které byly většinou obsypány malými rybičkami, bylo dechberoucí. Něco podobného v severnějších oblastech Rudého moře nezažijete. Bohaté na ryby a korále byly zejména reefy v oblasti St. John´s a Abu Fandira. Nechyběly ani skalnatá bludiště, sasankové zahrady s hejny klaunů nebo rovná písčítá dna s nádhernými korálovými věžičkami, které vždy skrývaly zajímavé drobné živočichy. Zážitkem byly i noční ponory se spícími rybami, číhajícími perutýny a zbloudilými kranasy.
Velcí živočichové však spíše chyběli. Potkali jsme dvě želvy (tu první hned po zanoření při checkdive), jednoho většího rejnoka (trnuchu obrovskou?), několik menších napoleonů, dvě krokodýlí ryby, pár kranasů a murén, ale manty, žraloky a delfíny jsme vyhlíželi marně. Někteří zahlédli v dáli útesového žraloka, jednou nad námi proplavala delfíní rodinka, ale jinak se mořští obři před námi spíše schovávali… Rodina delfínů nás také pozdravila těsně před ranním kotvením na Abu Fandira, ale pod hladinou jsme se s nimi „face to face“ nepotkali ani na Sataya West (Dolphin reef).
Přesto byl týden na lodi Heaven Rubin nádherný a zároveň i krátký. Tak snad někdy příště…