Hastrman

  Sluneční lázeň na Rumchalpě Sobota 3. 3. 2012 Krásné sobotní dopoledne nás uvítala ledová plocha zalitá sluncem. Příjemná jarní teplota lákala ke slunění, ale přijeli jsme kvůli čvachtání. Nejsme tu sami, a tak se raději soukáme se do suchoňů, aby nás nějaký kalič nepředběhl. Suchý support Jana pořizuje nezbytnou fotodokumentaci a pak už zajíždíme pod ledový strop. V koruně stromu kousek od vstupního plata pozorujeme štiku, máme však namířeno do zadní části lomu, a tak ji zamáváme a pokračujeme k 5 m platu. Tady teprve vážeme primární úvaz. Poctivě vyvazujeme a postupujeme pod skalní stěnu, která zastiňuje rozlehlou část lomu. Oči přivykají šeru, viditelnost se lepší. Konec hlavního bubnu, ale stále nejsme u jachty. Navazujeme cívku a brzy jsme u cíle. Kolem jachty je již asi 6 m, byť trochu méně, než před týdnem. S úspěchem testujeme novou lampu značky „Fussboden“ s neuvěřitelnou svítivostí. Ostrý kužel led světla je dobře viditelný i za denního světla a v útrobách lodi hrozí propálením díry do jejího boku. Zpáteční cesta je zpestřena zaplavením mojí (původně) suché rukavice Kubi. Naštěstí kombinace suché rukavice a vnitřní 1 mm neoprenové freediverské rukavice zafungovala, a mohl jsem bez ztráty citlivosti v pohodě domotat celý buben. Vracíme se k platu, štika je na svém místě, ale pokusu o pohlazení...

  Bleskovka na Rumchalpě   Slunečné sobotní ráno, poklidná snídaně, za okny příjemné 3 stupně nad nulou a zvoní telefon... „ Co takhle zajet na Rumchalpu“, zní Tomášův návrh.  Coby ne, nafoukáno je a slunce láká k vykoupání. Tradiční zastávka na kafe a jsme na lomu. Kromě služby tu není ani noha. Led má kolem 15 – 20 cm, ale je na povrchu rozměklý. Neváháme a soukáme se do suchoňů.  Proklouzneme vzorně připraveným vstupem pod vodní hladinu. Viditelnost je slušná, ale po několika desítkách metrů narážíme pod stěnou na bariéru kalu. Viditelnost klesá na 50 centimetrů. Otáčíme a u 12 m plata je již standardní viditelnost. Na Pathfinderu máme 120 metrů šňůry, vydáváme se tedy do zadní části lomu. Kolem jachty je parádní viditelnost kolem 6-7 metrů. Kocháme se scenériemi, prozkoumáváme okolí vraku, ladíme trim a užíváme si pohodový beztížný stav.  Rutinní návrat trochu zdramatizuje silná křeč, která se Tomášovi „zakousla“ do nohy“.  Po 60 minutách se opět blížíme k vstupnímu platu. Nevěřím svým očím - směje se tam na mne holý zadek! Místní otužilci zde zkouší izolační vlastnosti svých tukových polštářků. Přestože jsem se do tohoto okamžiku cítil v tepelném komfortu, zamrazilo mi v zádech. Pryč odtud! Balíme. Teplá polévka a pivo v bistru Na Kumburáku a hurá domů… Po cestě kujeme plán...

Naše malá skupinka (já, Jitka a Pepa) se tentokrát vydala na průzkumnou akci pod rovník, na nejjižnější atol Malediv ADDU. Přímý let z Mnichova na Male a pak malým letadélkem 630km jižněji na poslední ostrůvek Malediv GAN. Resort Equator Village byl vybudován z bývalých kasáren ,,Britich Royal Air Force" v těsné blízkosti malého letiště. Dobré ubytování v bungalowech , výborný kuchař , horko jak v pekle , vodička +30°C, krásné pláže a studené pivko , prostě Maledivy nikdy nezklamou. Rychle se zapsat na potápěčské bázy a ráno hurá na ně ! Již při prvním ponoru jsme zjistili , že popisovaná drobná devastace korálů je daleko větší. Vlivem klimatického jevu ,,El Nino" s kombinací ,,tsunami" připomínají vnější i vnitřní reefy spíš hřbitov , kde v pásech několika stovek metrů není vůbec nic živého ! ? a tak nejlepší ponory byly ve vtokových kanálech , kde se proháněly manty , žraloci , barakudy , kranasové a ,,jateční" tuňáci s napoleónama. V atolu leží v hloubce 33m také 140m dlouhý vrak britsté lodě torpédované v roce 1943 japonci ,,BRITISCH LOYALTY" . Loď leží na boku, již značně porostlá korály a je domovem velkých seskupení klípek a dalších rybek. Přilehlé ostrůvky jsou propojeny silnicí a mosty a tak večerní projížďka na skůtru (néééé na kole ,,více Pepa") po vesničkách kde žijí místní obyvatelé a úžasných lagunách s proh...

The Best of... aneb to „nej“ z Jižní Afriky Prosinec 2011 Potápění s tuleni South Africa, Cape Town, Atlantický oceán   "Už nejsi žena, už jsi potápěč." Tento známý vtípek svoji pravdivost stvrdil v okamžiku, kdy o něžná pohlaví postávající u krajnice nikdo z projíždějících řidičů pohledem ani nezavadil. Rozpálený asfalt frekventované silnice, my zakukleni v pětce neoprenu a navrchu ještě pětka short, plná polní na zádech a krůpěje potu na čele. Už jen přelézt svodidla, sestoupit po příkrém svahu a jsme tam. Na bíle zpěněném pobřeží Atlantického oceánu. Obtížné místo pro zahájení ponoru jsme si nevybrali my, nýbrž kolonie tuleňů. Kvůli té tu právě jsme. Sídlí v počtu mnoha desítek kusů asi 200 m od pobřeží, rozvalují se na obřích balvanech, jež se jako nedobytný ostrov zvedají ze zvlněné hladiny. První šlápnutí do slané vody nám napovědělo, že i v Jižní Africe, kde je začátkem prosince léto, může člověk umrznout. Na potápěčském počítači naskočila teplota vody. Krásných 7 stupňů, jež způsobuje Benguelský proud z Antarktidy.  Ale kdo se chce stát tuleněm, ať si pěkně na svůj nový pokojíček zvyká. Přifukujeme žakety, přetáčíme se na záda a zdoláváme dlouhý úsek hezky po hladině, abychom v lahvích ušetřili všechen vzduch jen na ponor. Plaveme spořádaně, moc kolem sebe nekopeme. Potravinový řetězec je v těchto...

  Konečně štiky! Je sobota 14. ledna 2012 a my se po týdnu potápěčského půstu vracíme na Rumchalpu. Posíleni o Jirku Nového se do třetice pokusíme najít štiky, které se nám při předchozích ponorech jaksi vyhýbaly.  Na lom přijíždíme jako první, kaliči asi ještě vyspávají, a tak nespěcháme. Teplota kolem nuly, ale část lomu již pokrývá slabounká ledová krusta. Bubínky nejsou třeba. Natěšení se zanořujeme, ale hned u plata nás překvapí nepříjemný mléčný zákal. „No tě bůh, to bude ponor“! Naštěstí zákal s hloubkou mizí, přesto je viditelnost podstatně horší, než před sedmi dny. Ve 14 metrech měříme teplotu. Sympatické 4 °C u dna jsou příjemnější, než 2 °C poblíž hladiny… Plato ve 12 metrech je vidět celé, ale u stěny nic moc. Na zadní straně lomu nás čeká konečně štika! Že na nás čeká je evidentní. Naše přítomnost ji nevyvádí z míry, naopak se pokouší se mnou laškovat. Metrová vzdálenost se postupně zmenšuje poté, co nabrala přímý kurz na moji hlavu, z níž se valí proudy bublin. Zatajím dech a bez hnutí pozoruji blížící se domácí paní. Kukadla upřená do mojí masky se ptají „co tady chlape pohledáváš?“. Pár centimetrů před maskou uhýbá vlevo a elegantně mi proplouvá v podpaží. Bez náznaku jakéhokoliv spěchu důstojně mizí v zeleném šeru… Vznášíme se nad větvemi potopených strom�...

  První zanoření roku 2012 7. 1. 2011  Kde jinde by měl „hastrmanní rok“ začít, než na Rumchalpě? Silvestrovský ponor nás namlsal, a tak s Tomášem vyrážíme opět do známých vod. Během pohodového, téměř hodinového ponoru jsme zavítali do nejzazších částí lomu. Tam byla voda výrazně čistší, než v okolí vstupních plat. Plachetnice odpočívala na svém místě a v chladném příšeří působila pohádkovým dojmem. Litujeme, že s sebou nemáme foťák. Kdo by si myslel, že suprová viditelnost kolem 7 metrů pomůže v pozorování štik či sumců by byl zklamán: vyjma drobných ryb opět ani ploutvička! Přesto se vynořujeme spokojeni s vědomím, že boršč v restauraci Na Kumburáku a pivko to jistí… Hastrmany od vody zdraví… Boďa + Tomáš  ...

  Silvestr na Rumchalpě 31. 12. 2011 Ani v letošním posledním dni v roce Hastrmánci nevynechali „svižný“ silvestrovský ponor. Přivítalo nás slunečné počasí, teplota pár stupínků nad nulou a podle předpokladů po ledu nebylo ani památky. Voda z plata vypadala skvěle, takže jsme dlouho neotáleli a šli „do gumy“. Sešlo se celkem 5 ,,odvážných“, z toho dva kteří vyzbrojeni notnou dávkou chrabrosti vlezli do vody v neoprenu! Markéta s Davidem si ve čtyřstupňové lázni vyzkoušeli, co je výrazem „svižná voda“ míněno. Teplota 3 - 4°C přeci jen není pro noření v mokrých neoprenech to pravé ořechové. Za cca. 20 min. toho určitě měli plné zuby, a tak jim přihlížející ,,břehoušové" poskytli teplý čaj a následně i hřejivé slovo! Přesto, klobouk dolů před jejich výkonem! Ostatní „suchoňové“ na tom byli o poznání lépe. Jaromír natočil další kilometry na svém skůtru a Boďa s Tomášem v klidu obkroužili lom. Viditelnost značně kolísala mezi 1 – 6 metry, což vzhledem k absenci ledu nepřekvapilo. Přesto pohodový ponor. Kromě velkého hejna plotic a okounů tentokrát žádná štika ani sumec… snad se ukážou příště. Závěrečné posezení v restauraci Na Kumburáku, teplý čaj, skvělá polévka a studené pivko byly příjemnou tečkou za potápěčským rokem. Přání všeho nejlepšího do Nového roku a pak už hurá d...

  Tak to tu ještě nebylo! Podruhé v letošním roce vyráží skupina Hastrmanů do „země zaslíbené“. Po zkušenostech z jarního safari jsme se těšili na naši lodičku, Princeznu Uswu, skvělého kuchaře a samozřejmě na všechny ty divy, které je možno spatřit pod hladinou. Přistání proběhlo hladce, na letišti nás vítá Chakku a skupina se hned naloďuje. Je trochu pod mrakem, a tak je přechod ze zimy do tropického prostředí velice příjemný. Nezbytný welcome drink, rozebrání kajut, loď zvedá kotvy a jede se na první ponor. Vyrazili jsme rovnou na manta point severně od Male. První ponor, první manty, první nadšené zápisy do potápěčských deníčků. Je čas postarat se o naše žaludky. Trochu litujeme, že náš skvělý kuchař z předchozího safari zde již není. Asi byl příliš dobrý na to, aby vařil malé skupince hostů na lodi. Jídlo je dobré, ale nenadchne… Roztáčí se kolotoč: 6:30 budíček, briefing a v 7:00 první ponor. Snídaně, odpočinek a kolem 11:00 druhý ponor následovaný obědem. Odpolední ponor kolem 15:00, a pak už siesta, kterou si každý užívá po svém. Tak to jde den za dnem. Třetí den mraky mizí a svět pod vodou se rozsvítí sluncem. Manty, žraloci, velrybák, želvy, obrovská hejna ryb i zachovalé korálové útesy - to vše nám moře servírovalo jak na zlatém podnose. Co ponor – to zážitek, kvanta fotografií a pocit uspokojení. Co víc si p...

Moji milí kamarádi , mám napsat reportáž z našeho týdeního potápění v Egyptském  Dahabu. Hned na začátek uvedu , že v potápění jsem z celé naší sestavy nejméně zkušený potápěč s nejméně ponory , takže nečekejte zde moc hluboké odborné informace. Až nyní , v pražské podzimní inverzi , doma u PC a sklenky svatomartinského si uvědomuji (asi nejen já) , že  to nebylo jen o potápění - ale prostě fantasticky prožitý týden ! Nebyla jsem (zatím) v žádné exkluzivní lokalitě typu Maledivy apod. , ale naše potápění bylo maximálně naplňující - všech 6 dnů jsme měli dva ponory denně. Lokality jsme střídali asi ty nejlepší co se dalo - první checkdive na Litgthouse a pak to svištělo jedna lepší než druhá : Masraba , Canyon , Moray Gardens / Golden Blocks , neuvěřitelný The Islands (kdo říká , že nejkrásnější je Canyon ? Rudánek ? - pro mě a Vláďu - je to tady !) , a ještě nezapomenout na Blue Hole a ještě jsme si na poslední ponor všichni nadšeně zopakovali Canyon (pěkně jeden za druhým se ponořit až dolů , na dno pukliny - super zážitek !) . Nemohu zapomenout na ponor Eel Gardens, ti úhoři jsou moc roztomilí.. a pak Gabr - tady už nejde jen o ponor , který je také pěkný (a doplavali jsme až ke gorgoniím - což jsme neměli ! a pak nám to moc nešlo zpátky kvůli proudům) , ale jde tady o ,,cestu" - a tím nemyslím jen fyzickou , někdo zvolí i cestu...

Svatováclavské volno s víkendem jsme tentokrát využili dokonale. Pouze tři ,,chrabří" hastrmánci , úterní bleskový přejezd s příjezdem k Zuzaně v 21 hodin a nádherné ráno plné sluníčka , letních teplot a naprosto klidné moře . Takové bylo uvítání ! Voda měla příjemných 22°C , dole 15°C , ale nádherná viditelnost která příjemně překvapila. Po vynoření z prvního ponoru nás čekalo další  překvapení . Parta ,,plzeňáků" vedená Luďkem Jirešem (většina ho zná z Dahabu) , nám přišla náramně vhod. Do nedělního rána jsme si užívali poslední parádní počasí i pěknou vodu včetně dobré party plzeňáků. Slávek si udělal 100. ponor , Rudánek jako obvykle ,,prudil" a já jsem se nestačil divit ! Škoda těch kteří zůslali doma , no snad někdy příště nás bude víc ! ? Jaromír...

 RUMCHALPA 28. 8. 2011 Jako na Václaváku… to byla první naše myšlenka, když jsme poslední srpnovou neděli dorazili na Rumchalpu. Tolik potápek pohromadě se jen tak nevidí. Všichni natěšení zaplácat ploutvemi a přidat se k těm, kteří již  své stopy v lomu zanechali. Ale byli jsme na místě, počasí nám přálo, a tak by byl hřích, otočit se na podpatku a zmizet. Pouze Honza s Monikou usoudili, že je lepší pozorovat shora kapry, než vidět pod vodou kulový. Jak řekli, tak se i stalo: Testování dvojčete proběhlo v notně zkalené vodě. V rámci tréninku orientace jsme s Tomášem obkroužili celý lom. Bohužel ani v zadní části lomu, kde byla viditelnost přeci jen lepší, jsme nenarazili na větší šupinu. Holt ne vždy je posvícení. Gáblík a pivo v kumburském bistru nám spravilo náladu a hajdy domů. To jsem ještě netušil, že mne odpoledne čeká porce 60 km cyklistiky v Českém ráji… Boďa  ...

  HORKA 3. - 4.9.2011 Hastrmanní objednávka slunečného počasí byla Svatým Petrem vyslyšena, a tak jsme si dali na Horce příjemné repete. Voda opět bez nejmenší chybičky. Hanka s Jardou se činili ve freečku. Zaznamenali sice drobné, ale přeci jen pokroky vpřed, respektive hlouběji. Každý z nich (i přes problémy s dutinami) posunul svůj „hloubkový rekord“. Kristýna s Ivem s lahvemi na zádech natáčeli podvodnické motohodiny. Relaxační cyklovýlet v polední pauze nám zpříjemnil defekt pneumatiky. V restauračním zařízení u MarienKirche jsem se tak, místo únavného šlapání, mohl věnovat opravě píchlé duše. Odměnou mi bylo rezavé osvěžení značky Lanskrone. Nedělní azůro přilákalo další Hastrmany. Kde se vzali, tu se vzali, na lomu se vyloupl Jarda s Lenkou a drobotinou. Po drobném zakufrování po obědě dorazila i Podlahovic rodinná squadra. První ponor po kurzu si prý náramně vychutnali. Nevím do jakém míry přeháněli, ale fakt je, že bez úhony přežili…   Dobře bylo… Boďa...